Menu
Telefon +420 731 297 713 E-mail obec@zeleneckalhota.cz

Kalenář akcí

Předchozí Následující
Leden 2025
P Ú S Č P S N
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25
Markvartická MASOPUSŤ 25.1. 2025
 26
27 28 29 30 31 1 2
Drobečková navigace

Úvod > Obec > Historie

Historie

Krátce o obci

Jako mnoho jiných Lhot v Čechách byla Lhota Zelenská založena Přemyslem Otakarem I. Dle knihy J. Pekaře ve 13. a 14. století vznikly ve zdejším kraji kolonizační osady: Sobotka, Bousov, Markvartice, Bystřice, Lhota Zelenská, Kříženec, Lično a Bačálky.

Lhota je nejčastější český název obce, Lhot - ať již samostatných nebo s přívlastkem je u nás 249 a s různými obměnami (Lehota, Lhotky, Lhůta, atd.) je jich 358. Název Lhota se vysvětluje takto: Kdo se tehdy ve 13. století za osadníka přihlásil a přičinil se k pokácení lesa a zdělání rovin, dostal lán k užívání do jisté lhůty, beze všech platův, kteréž jemu nebo jeho dědicům jeho až do vypršení lhůty jemu stanovené byly. Název Zelenská pochází pravděpodobně od místní polohy Zeleneč zvané, část katastru směrem ke Skuřině, kde se po dnes říká v Zelenčích. Dle starších pamětníků pěstovalo se okolo Zelenské Lhoty hojnost ovocného stromoví, které se v létě zelenalo a od toho dostala prý Lhota svoje jméno Zelenská, ve 20. století byl název změněn na Zelenecká Lhota.

Obec leží v nadmořské výšce 332 m n m.

Do roku 1878 patřila Zelenská Lhota k obci Skuřina. Rozluka od Skuřiny byla povolena dne 1. listopadu 1878 Zemským výborem v Praze, Finančním ředitelstvím v Praze a Okresním hejtmanstvím v Jičíně po tříletém dobývání za starosty Františka Linky, obecního radního z čp.16, Josefa Poláčka, obecního výbora z čp.15 a Jana Egrta, obecního výbora a početvedoucího z čp.30. Nové třídění pozemků a založení Pozemkových knih bylo provedeno 19.května 1881.

V letech 1877-1882 se stavěla silnice od hranic libáňského okresu přes Zelenskou Lhotu do Vlčího Pole a do Markvartic.

V roce 1899 byl v obci založen Sbor dobrovolných hasičů.

V neděli 28.června 1908 byl posvěcen nově postavený hřbitov v Zelenecké Lhotě. Posvěcen byl důstojným panem J.Rejzkem, správcem vikariátu a děkanem v Nymburce.

V roce 1919 byl založen Kroužek divadelních ochotníků, za vedení obětavého pracovníka Františka Hradeckého, rodáka z Rožďalovic, který v Zelenecké Lhotě působil jako řídící učitel.

Spořitelní a záložní spolek Kampelička byl v obci založen v roce 1922.

Elektrický proud byl zaveden roku 1926, za starosty obce Františka Egrta *1886 †1952 čp.30.

Od 10.12.1948 začal jezdit autobus Libáň-Zelenecká Lhota-Jičín. V roce 1961 začal jezdit autobus Libáň-Zelenecká Lhota-Mladá Boleslav. Autobusová čekárna u Bartoňových čp.2, byla postavena v roce 1959. Plechová čekárna před hospodou byla postavena asi v roce 1965, v roce 1999 byla čekárna již velmi špatná, proto byla postavena nová zděná čekárna.

V roce 1948 byl do obce zaveden telefon, každý občan šel pomáhat kopat díry pro sloupy. V roce 2002 byl telefonní kabel zakopán do země.

Od srpna 1961 byly obce Zelenecké Lhota, Záhuby, Bačálky a Lično sloučeny pod MNV Milkovice. Obec Milkovice se od 1.ledna 1994 rozdělila, vznikla nová obec Bačálky - Lično a Milkovice nyní tvoří jen Zelenecká Lhota a Záhuby. Milkovice přestávají být od 1.1. 1995 úředním názvem obce a ta se bude opět jmenovat Zelenecká Lhota. Obec se rozkládá na rozloze 666 ha a tvoří ji dvě katastrální území, a to Zelenecká Lhota a Záhuby.

V roce 1974 byla dokončena stavba nové hasičské zbrojnice, která byla udělána ze chléva domku čp.8, ve staré zbrojnici zůstala ruční stříkačka.

Počet obyvatel obce

V roce 1715 bylo ve Lhotě Zelenské 9 sedláků a 5 chalupníků a 8 zahradníků, tedy asi 22 domů.

Roku 1817 měřil katastr obce 318 ha, domů čítala obec 40 a obyvatel 228.

Při sčítání lidu 31.prosince 1880 bylo 265 duší bez rozdílu stáří.

Dne 31.prosince 1890 bylo napočítáno 250 obyvatel a to 119 mužů a 131 žen.

Roku 1910 to bylo 276 obyvatel, z toho bylo 135 mužů a 141 žen, koní bylo 33 kusů, hovězího dobytka 239, koz 18, prasat 132, hus 694, slepic 863, včely ve 24 úlech.

Roku 1918 bylo napočteno 290 obyvatel, děti do 5 let stáří 29, kojících matek 6, vojínů 30.

Při sčítání v roce 1930 bylo 256 obyvatel. Dle náboženství 206 katolíků, 45 československého vyznání a 5 jiných (snad bez vyznání).

V roce 1941 bylo 251 obyvatel. Děti do 1 roku bylo 6, do 6 let 14, do 10 let 13, do 14 let 16. Počet mužů 102 a žen 108. Domů ze dřeva bylo 34, z kamene 27, studní 35. Dobytka hovězího bylo 231 kusů a prasat 111. Rozloha obce byla 317 ha.

V roce 1962 žilo v obci 176 osob, z toho 60 mužů, 66 žen a 50 dětí.

V roce 1985 to bylo 124 osob, z toho 43 mužů, 48 žen a 33 dětí.

Celkový počet obyvatel k 31.12.2002 byl 168 osob s průměrným věkem 37.70 roku, z toho 82 mužů s průměrným věkem 34.15 roku a 86 žen s průměrným věkem 41.08 roku. Dále můžeme obyvatele rozdělit podle věku: chlapců ve věku 0-17 let bylo 18, dívek ve věku 0-17 let bylo 20, celkem dětí do 18 let bylo 38, mužů ve věku 18 let a více bylo 64.

Boží muka

S velkou oblibou byly na Libáňsku stavěny v letech 1750-1850 na návsích nebo na okrajích vesnic kamenné kalvárie. Jejich rozložitý podstavec nesl vždy masivní kříž s tělem Ukřižovaného a po jeho stranách sochy nejvěrnějších: lkající Panny Marie a apoštola Jana. Na podstavci kamenného kříže je patron oráčů sv. Isidor. Tento španělský světec bývá zobrazován v barokním selském oděvu, s nohavicemi těsně pod kolena a v šosaté kazajce s mnoha knoflíky. Na hlavě mívá třírohý klobouk, v ruce dlouhou hůl (na Lhotě má v ruce rýč), vedle sebe andílka. Známe jej i z obrázků na skle, jak zbožně kráčí po poli a dobrý anděl za něj oře. Byl to patron ryze selský.

Boží muka, kamenná kalvárie, v Zelenecké Lhotě byla postavena v roce 1773 nákladem obce, plot a lucerna byly pořízeny nákladem Matěje Mikoláška z čp.33 a Vojtěcha Doškáře, kováře z čp.9.

Boží muka byla opravena v roku 1835. V roce 1872 se opravovala za úřadování Františka Linky, radního čp.16, za Václava Fejfara, obecního čp.7 a Václava Bartoně, obecního, a též nové dřevo pro zvon bylo dáno. Opět byla opravena v roce 1972 zásluhou Václava Bartoně *1902 z čp.31. Opravu provedl Státní památkový úřad Praha. Oprava stála 22.000 Kčs a zaplatil ji ONV Jičín.

Na podzim roku 2004 doporučili památkáři sundání sochy Panny Marie a apoštola Jana z kamenné kalvárie na Božích mukách, protože se velmi množí krádeže těchto soch.

V roce 2008 byla celá kamenná kalvárie převezena na zrestaurování a dne 12.9. 2009 byla slavnostně znovuvysvěcena.

Roku 1775 byly okolo vysázeny poprvé lípy.

Sázení lip na Božích mukách
Opis ze staré pamětní knihy obce Zelenská Lhota založené roku 1760

Slavný den Rakouska dne 10.května 1881 neboť nástupce trůnu Jeho císařská výsost korunní princ Rudolf vstupuje ve svazek manželský s dcerou královského rodu belgického, Její král. Výsostí princeznou Stefanií.

V den před slavným dnem vybráno 6 lipových stromků, ku kterým kůly červeně a bíle obarveny a v školní budově na příští den ukryty byly i se stromky, večer střelba z pušek pod dohlídkou Františka Linky. Příští den totiž 10.května 1881 sešla se školní mládež ve školní budově svátečně oděna a nastoupili cestu k slavným službám božím do Libáně, krášlíc průvod školní mládeže vpředu více družiček, provázeni p. učitelem Václavem Knoblochem. Za přítomnosti více sousedů a jiných domácích, takže průvod lásku a svornost prozrazoval. Po službách božích navrátíce se školní mládež v tom samém pořádku zpět do školní budovy, odkud lipové stromky vyzdvižené a v průvodu školních dítek od družiček a chlapců nesené při hlasitém zpěvu národní hymny na místo určené u Božích muk se dostavili. Zde při přítomnosti občanů, při zpěvu písně školních dítek vsazeny stromky lípy byly, za podpory přítomných Josef Poláček, starosta, Jan Egrt, výbor, Jan Vokráčka, počet vedoucí a František Linka, radní.

Po ukončení sázení lip zvolajíce vícekrát: "Sláva", byly vzaté dítky do bytu obecního starosty, kde ku zahřátí a posile jedno dítko jako druhé kávu a housky obdrželo, načež se jim hudba při zpívání školních písní zaopatřila, že až do večera poskakovali. Psáno jest budoucnosti, by dítky pamětní byly tohoto slavného dne.
Josef Poláček, starosta, čís.15

V roce 2008 byla při srazu rodáků na Božích mukách vsazena lípa, z 6 lip vsazených v roce 1881 zůstávají na Božích mukách lípy dvě.

Kaple Nejsvětější Trojice

Kaple Nejsvětější Trojice v Zelenecké Lhotě byla postavena roku 1910 nákladem 6.889,93 korun zásluhou Františka Linky z čp.16 a Františka Petrtýla z čp.32. Náklad byl uhrazen milodary. Kapli stavěl František Zahrádka, stavitel z Libáně, na pozemku Františka Linky, který pozemek od svého statku čp.16 zadarmo věnoval. Základní kámen byl posvěcen o Pouti v neděli 22. května 1910 v den Nejsvětější Trojice. Celá stavba trvala 5 měsíců. Kapli vysvětil libáňský farář Karel Jedlička o posvícení 23. října 1910. Oltář věnoval libáňský kaplan Karel Petržilka a stál 720 korun. Zvonek na kapli byl objednán u ctěné firmy Arnošt Depolt ve váze 45 kilo v ceně 180 korun a zaplatil ho František Egrt z čp.30, na zvonek zvonívali: František Linka z čp.16, František Kříž z čp.21 a František Egrt z čp.6 a později Václav Bartoň z čp.31. Nejprve byla kaple oplocena dřevěným plotem a na jaře roku 1911 byl založen plot živý.

Na svátek Nejsvětější Trojice se v Zelenecké Lhotě slaví pouť. Svátek Nejsvětější Trojice bývá týden po svátku Seslání Ducha svatého, který se slaví sedm týdnů po Velikonocích. Pouť v Zelenecké Lhotě je tedy vždy osm týdnů po Velikonocích. Nejsvětější Trojici tvoří Otec, Syn a Duch svatý.

Roku 1931 zhotovil nová železná vrátka, za stará dřevěná, kovář Jaroslav Čuban z čp.35.

Roku 1962 v únoru při velkém větru spadl vršek věžičky, byla opravena v roce 1963.

Deska na paměť padlým Na kapli je deska na paměť padlých vojínů v první světové válce 1914-1918. Ve válce o život na bojišti přišli: Josef Vaníček - 31 rok stár, z čp.19, svobodný, padl v roce 1914. František Žďánský - 21 rok stár, z čp.38, svobodný, padl v Haliči roku 1915. František Mlejnek - 33 roky stár, ženatý z čp.28, zemřel na tyfus v Srbsku roku 1915. Josef Dovol - 28 roků stár, svobodný z čp.17, zemřel v nemocnici po zranění r.1917.

V kapli bývaly mše svaté vždy o pouti, o svátku Nejsvětější Trojice a o posvícení. V kapli bývaly také pohřby - rozloučení se zesnulými, tyto zde bývají dodnes. Před Velikonocemi se konaly takzvané Křížové cesty a v měsíci květnu bývaly takzvané Májové pobožnosti. Křížové cesty i Májové pobožnosti bývaly bez kněze, občané si je sami pořádali. Nejkrásnější Májové pobožnosti byly v letech 1931-1938 za paní řídící Anny Konečné, ta s dětmi velmi pěkně zpívala.

Na mši chodilo stále méně a méně lidí. V letech 1980-1990 asi 15-30 lidí. V letech 1990 až 1996 ještě méně. Roku 1996-1999 již nikdo na mši svatou nechodí, i když kněz z Libáně přijede. Kaple se nyní používá pouze o pohřbu.

Oprava kaple v letech 1970 - 1971

Nová omítka byla udělána roku 1970. Práce začala 30.září 1970. Omítku dělali zedníci JZD: Podhajský František, mistr z Bačálek, Hruška Luboš z čp.27, Egrt František z čp.30 a Tesař Jaroslav z čp.13 později z čp.12 ze Zelenecké Lhoty. Přidavači: Pecho Miroslav ze Záhub a Oplt František z Bačálek. Oškrábání a zhotovení nové omítky stálo 10.000 Kčs, materiál a dovozy 5.000 Kčs, zasklení a sklo 2.000 Kčs. Okna zasklil Viták František, truhlář se synem. Zedníci skončili práci 17.října 1970. Peníze na opravu dal ONV Jičín.

Malování kaple: Opravu střechy a nabarvení věžičky v roce 1971 dělal Škoda František ze Psinic za 400 Kčs. Stavění lešení uvnitř kaple provedli 4.září 1971 Havelka z Bačálek a R. Havel z Libáně za 100 Kčs. Vymalování prováděl malíř pokojů Jan Dynda z Brodku za 1 782 Kčs (22 Kčs na 1 hodinu). Nový okapový žlab za 321 Kčs zhotovil Komunál Jičín. Práce klempířské za 200 Kčs udělal Kmínek František z Libáně. Povozy a barva stály 101 Kčs. Celkové náklady byly 2 904 Kčs. Práce skončily 22.září 1971. Veškeré náklady byly placeny z milodarů některých občanů ze Zelenecké Lhoty a Záhub. Největší zásluhu na opravě měl Bartoň Václav z čp.31, který mnoho hodin při opravě odpracoval zdarma.

Oprava kaple v roce 2006

V květnu 2006 zedníci Luboš Hruška z čp.27 a Jaroslav Tesař ml. z čp.12 okopali zdi, kde byly zvětralé. Okopaná místa nově nahodili a oštukovali. Kapli vymaloval pan Václav Kunst z Oseka, malování stálo 7.500 Kč. Lešení pro malování si stavěl sám, okolo oltáře mu nestačilo a tak o víkendu postavili větší lešení Valenta Martin (čp.9), Havel Vít (čp.15), Rozsypal Jan (čp.54). Po malování v kapli uklidily Havlová Eva a Rozsypalová Simona, na úklid podlahy byl pozván pan Drozen z Libáně s uklízecím strojem. Prasklé eternitové šablony na střeše vyměnil Valenta Radek z Bystřice. Byl zakoupen nový koberec k oltáři za 4.000 Kč.

Znovu vysvěcení kaple

Po malování byla kaple v sobotu 10.června 2006 při mši svaté slavnostně znovu vysvěcena. Mši svatou sloužil libáňský děkan Augustin Števica, který ve svém proslovu ocenil práci Obecního úřadu v Zelenecké Lhotě v čele se starostkou Evou Havlovou na opravě kaple. Zejména byl potěšen velkým zájmem lidí, kterých se dostavilo asi 60, zároveň připomněl, že zde v obci již několik let nesloužil mši svatou, kromě pohřbu, a vyslovil přání, že by bylo dobré na podzim při posvícení mši svatou opět uskutečnit. Při zvonění ke mši se zasekl zvon na věžičce kaple.

Obecná škola

Třída školy bývala také v domku čp.11, který byl postaven roku 1792, jako obecní pastouška. Od roku 1812 zde byla pomocná stanice školy. V letech 1872 až 1883 zde byla jednotřídní škola. Dům v roce 1949 rozboural Žďánský Ladislav.

V domě čp.49, který patřil k čp.5, byla v letech 1919 - 1928 najímána jedna třída školy. Pan Jaroslav Čuban vzpomíná, že ještě do této školy chodil, ale jen na jednu hodinu snad na náboženství. V roce 1987-1988 domek rozboural majitel Jakubec Jaroslav.

Obec Lhota Zelenecká a přiškolená obec Záhuby vydržovaly si vždy školního podučitele od 1.listopadu do 31.května, v červnu jej propustily. Od června do 1.listopadu se děti nevyučovaly.

Řádnější vyučování počalo, když roku 1812 Lhota Zelenecká přijala za učitele pana Jana Najmana, který měl toho času ve škole 28 žáků. Služného měl týdně z jednoho žáka a vždy v sobotu 2 krejcary. Stalo-li se, jako že velmi často, že žák sobotu do školy nepřišel, tedy učitel o týdenní "sobotáles" přišel. Na stravu chodil pan učitel od domu k domu. Jmenovaný setrval ve Lhotě do 30.června 1824, tedy 12 let.

V měsíci listopadu roku 1824 přijala obec Lhota Zelenecká za učitele pana Jana Svobodu rodem z Kněžmosta, který setrval ve Lhotě do 20.července roku 1833, tedy 9 let.

V roce 1833 přijala obec Lhota Zelenecká za učitele Františka Kumsta ze Křenova, okres Turnov, který setrval ve Lhotě do roku 1834.

Dne 12.listopadu 1834 přijala obec Lhota Zelenecká a Záhuby za učitele pana Františka Vohnouta z Horního Bousova, který když 26.května 1835 ku zkoušce se žáky do Libáně šel, doprovodil je k Libáni, nařídil jim, aby přímo do kostela šli a sám se vrátil do Zelenecké Lhoty, vzal své knihy, které měl ve škole a odešel, aniž by kdo věděl kam.

V říjnu 1835 přijala obec Lhota Zelenecká za učitele pana Josefa Bukvičku z Březiny, který setrval ve Lhotě do 30.září 1841.

Dne 15.října 1841 byl ustanoven za samostatného podučitele vikariátním úřadem v Nymburce pan Václav Táborský ze Starých Hradů. Pan Václav Táborský docházel každodenně ze Starých Hradů do Lhoty Zelenecké vyučovat až do roku 1855. Tedy 14 roků. Po ta léta vyučovalo se v obecním domku (zvaném "pastouška"), ve kterém přebýval obecní pasák, který, v zimě ve třídě pletl košťata a zároveň ve třídě i učitel vyučoval. V roce 1855 občané Lhoty Zelenecké pasáka z pastušiny vypověděli a na místě, kde chlév pastušiny stál, utvořili pro pana podučitele byt, protože se pan podučitel Václav Táborský, jsa ženat, se svou rodinou do školy Lhoty Zelenecké přistěhoval a setrval ve Lhotě Zelenecké až do 31.července 1859. Učil celkem 18 roků. Toho času bylo v Zelenecké Lhotě 40 žáků školou povinných.

Dekretem z 1. října 1859 byl ustanoven vikariátním úřadem v Nymburce pan Václav Knobloch rodem ze Hřmenína za samostatného podučitele ve Lhotě Zelenecké, kdež požíval do roku 1871 ročního služného 120 zl. Dne 1.října 1870 byla škola vřazena do čtvrté třídy služného. Byl mu zvýšen plat na 315 zlatých. Dne 31.července 1881 byl okresní školní radou propuštěn z té příčiny, že neměl složené zkoušky způsobilosti učitelské.

Dne 1.září 1881 byl slavnou císařsko-královskou okresní školní radou v Jičíně ustanoven za zastupujícího učitele ve Lhotě Zelenecké pan Ignác Sitenský rodem z Jičína, který setrval ve Lhotě Zelenecké do 31.prosince 1881.

Slavná c.k. okresní školní rada v Jičíně ráčila ustanoviti od 1.ledna 1882 ve Lhotě Zelenecké za prozatímního učitele Václava Knoblocha ze Hřmenína a za učitele tamtéž od 1.května 1882. Pan Václav Knobloch učil na Lhotě Zelenecké od 1.října 1859 do 28.února 1905, to jest 45 roků.

Školní vyučování počalo na obecné škole ve Lhotě Zelenecké vždy slavnými službami Božími v chrámu Páně libáňském.

Stavba nové školy

Občané Lhoty Zelenecké a přiškolené obce Záhuby uradili se, že vystavějí novou školu. Základní kámen byl položen k nové budově školní dne 10.června 1883 v následujícím pořadu.Dne 10.června 1883 sešla se odpoledne mládež školní do staré budovy školní svátečně přistrojena, z níž bylo 26 družiček. Po třetí hodině dostavila se místní školní rada a obecní výbor. O čtvrté hodině dostavili se do staré školy: Důstojný pán František Rašín, farář, a pan Václav Šorejs, kaplan z Libáně. Po čtvrté hodině uspořádán byl průvod k "Božím mukám" za hlaholu písně "Andělé boží". Napřed šly družičky, za nimi mládež školní, místní školní rada s obecním výborem, za nimi duchovní a pak obecenstvo veškeré. Po odpoledních bohoslužbách odešel průvod k naznačenému místu nové budovy školní. Zde předstoupila družička před důstojného pana faráře a měla k němu řeč, ve které žádala o posvěcení základního kamene. Na to vystoupil důstojný pan farář na vyvýšené místo a měl řeč, vztahující se k důležitosti školy, načež byl základní kámen posvěcen, při čemž zapěl sbor píseň "Bože požehnej dílu dnes počatému" složenou k tomu účelu správcem školy, panem učitelem Václavem Knoblochem. Ve sboru zpěvním účinkovali: paní Kateřina Knoblochová, pan Jan Praizler, pan Jan Egrt, pánové Josef a Václav Klíma, pan František Zejda, pan starosta Josef Poláček, pan František Poláček, pan František Mlejnek a správce školy pan učitel Václav Knobloch. Dále probral správce školy se žáky několik cvičení tělocvičných, mezi tím několik písní školních, čímž slavnost skončila.
Místo pro školu na parcele č.79 koupil starosta obce Josef Poláček roku 1882 od Jana Vondráčka z čp.36 a sice o výměře 434 čtverečních sáhů za částku 151 zlatých. Po sjednocení obecního výboru, že jest to nejpříhodnější místo pro stavbu školy, schváleno a ustanovilo se v roce 1882 postavit školu na náklad čestných občanů obce Lhoty Zelenské a Záhubské a podporou přiškolených, dle přiměřených daní. Obec Lhota Zelenská platí roku 1883 825 zl 92 kr a připadá na jeden zlatý 2zl 54 kr zaplatit, tedy pro Lhotu Zelenskou 2390 zl 30 kr. Obec Záhuby platí daní roku 1883 82 zl 60 kr, pro Záhuby připadá zaplatit 355 zl 85 kr. Velkostatek Staré Hrady platí daní 269 zl 24 kr a má zaplatit na školu 937 zl 86 kr. Velkostatek Dětenice platí daní 28 zl 65 kr a zaplatil dne 10.prosince 1883 72 zl 75 kr. Budova školy byla postavena v roce 1883 během 5 a půl měsíce celkovým nákladem 3.756 zl a 76 kr.
Během roku 1911 byl ukončen mnohaletý spor mezi školní obcí Libáň, obcí Lhota Zelenecká a dvorem Milkovice. Zemská školní rada dovolila, aby dvůr Milkovice byl přeškolen ze školní obce Lhota Zelenecká ke školní obci Libáň. Při tom bylo přihlíženo též na kratší cestu ke škole do Libáně a na to, že poplatní síla školní obce Lhoty Zelenecké nebude ohrožena.Během roku 1911 byl ukončen mnohaletý spor mezi školní obcí Libáň, obcí Lhota Zelenecká a dvorem Milkovice. Zemská školní rada dovolila, aby dvůr Milkovice byl přeškolen ze školní obce Lhota Zelenecká ke školní obci Libáň. Přitom bylo přihlíženo též na kratší cestu ke škole do Libáně a na to, že poplatní síla školní obce Lhoty Zelenecké nebude ohrožena.

Dne 9. června 1911 zemská školní rada rozšířila zdejší školu o druhou třídu počínaje školním rokem 1911-12. Místní školní rada najala místnost pro třídu druhou od p. Jos. Srba, rolníka ve Lhotě Zelenské č.41, za smluvené roční nájemné 100 K. Druhá třída bývala v roce 1911-12 v čp.41 u Srbů, v roce 1912-13 u Jos. Jakubce v čp.5, v roce 1913-14 u Dovolů v čp.29, 1918 -1919 byla třída u paní Havlové v čp.15, 1919 - 1928 byla v druhá třída v čp.49 u Jakubců.

Dohadování o stavbě nové dvoutřídní školy

Před první světovou válkou chodilo do školy velmi mnoho dětí (okolo 80), takže přestávala stačit kapacita lhotecké školy. Děti se v té době učily v jednotřídní škole čp.45 a druhá třída bývala v různých domech po vsi: v čp.41, čp.29, čp.49. Najímané prostory po staveních pro druhou třídu byly nevyhovující. Proto se za starosty Bohumila Dovola *1.5.1871 †8.4.1951 začalo uvažovat o stavbě nové dvoutřídní školy i s byty pro učitele.
Zvažovala se přístavba stávající školy, anebo stavba nové dvoutřídní školy. Dne 18. dubna 1912 dostavila se komise okresní školní rady a usneseno společně s místní školní radou a zástupci místní a přiškolené obce postaviti budovu novou. Vyučovat se mělo začít v této budově již počátkem školního roku 1914. Náklad stanoven do 40.000 K.
Dne 28. července 1912 usneseno ve schůzi místní školní rady starou budovu školní čp.45 prodati obci za 10.000 K ku zřízení obecního hostince.
Dne 2. listopadu 1912 schválilo obecní zastupitelstvo koupi školní budovy. Dále bylo jednáno ohledně koncese hostinské pro nynější budovu školní a rozhodnuto stavět školu hned v roce 1913. Proti tomuto usnesení podal odpor Antonín Havel, byl zamítnut.
Dne 9. prosince 1912 místní školní radou jednáno o zakoupení místa pro novou školu. Navrhnuta dvě místa. 1. místo na zahradě Jana Vondráčka při silnici k Vyššímu Poli. 2. místo na poli Josefa Kupce při silnici k Libáni na Příhoně. Při pochozí komisi shledáno vhodné místo na pozemku p. Josefa Kupce na Příhoně.
Antonín Havel a soudruzi podali proti novostavbě dne 22. prosince 1912 zase odpor, který byl opět okresní školní radou zamítnut.
Dne 6. února 1913 konala místní školní rada schůzi, ve které jednáno o konečném rozhodnutí, kde nová budova školní má býti postavena. Pan Vondráček žádal za místo (korec) 2.000 K a pan Kupec 1.200 K. Jednomyslně usneseno školu postaviti na pozemku p. Kupce na Příhoně.
Dne 26. března 1913 na schůzi místní školní rady schváleny plány na novou budovu školní a usneseno stavěti ještě roku letošního.
Dne 28. března 1913 počala se na staveništi kopat studně. Stavba svěřena p. staviteli Kynčlovi z Libáně a sluvena s tímto do 7 metrů hloubky za 280 K. Jelikož nebylo v té hloubce vody, pokračováno dále a dne 12. dubna 1913 dosaženo hloubky 18 m a založeny cementové skruže. Dne 19. dubna 1913 studně dohotovena, vody shledáno 1m 7cm.
Dne 19. dubna 1913 místní školní rada požádala obecní zastupitelstvo o povolení výpůjčky na potřebný náklad stavební, ale obecní zastupitelstvo výpůjčku nepovolilo.
Odpůrci stavby v čele s Antonínem Havlem hostinským, který stavbu chtěl oddálit a snad i zamezit, z důvodu asi že ze staré školy zřídí se hostinec, udávali, že ve studni zřízené na staveništi nebude vody, že místo pro školu je za vsí, pro záhubské moc daleko a fouká tam vítr. Místní školní rada z důvodu toho dovolila, by jmenovaný veškerou vodu ze studny vybral a za den měřil příbytek vody. Stalo se. Voda vybrána (41 velkých okovů) a druhý den měřena. Vystoupila do výšky 58 cm. Na to téže noci některý zlomyslník přikrývku studně hodil i s množstvím hlíny do studně. Studna musela být vyčištěna, vody za 24 hodin přibylo 56 cm, t.j. 36 obyčejných konví.
Koncem měsíce srpna 1913 svolal pan předeseda místní školní rady schůzi, ve které se mělo pokračovati v přípravných pracích ku novostavbě. Pan František Kupec ze Záhub prohlásil, že se stavbou je nutno ještě sečkati, protože pan Antonín Havel, hostinský, podal odpor proti novostavbě a žádal zase, by třída druhá byla přistavěna ku staré budově. Stížnost byla opět zamítnuta.
Dne 28. září 1913 svolána místní školní rada, aby se pokračovalo v započaté a dříve zmařené práci ohledně novostavby školy. Kupec František doložil, že mají opět podaný odpor u c. k. zemské rady a že se musí čekat na vyřízení.
Dne 13. prosince 1913 dojeli do Prahy odpůrci stavby František Kupec, Antonín Havel, Josef Jakubec a Josef Jirků, starosta z Lična, aby vyložili své námitky u c.k. zemské školní rady. C.k. zemská školní rada nařídila okresní školní radě, aby provedla nové úřední šetření na místě samém, přičemž mají se popsat závady na současné školní budově, zda-li závady a nedostatky jsou takového rázu, že bude levnější stavět novou školní budovu, či je-li možná přestavba nebo přístavba staré budovy co do nákladnosti v náležitém poměru k očekávanému výsledku.
Dne 15. ledna 1914 přijela z nařízení c.k. zemské školní rady úřední komise k obhlédnutí školy. Komise popsala důkladně stávající školní budovu, jakož i třídu najmutou. Jednání trvalo skoro do sedmé hodiny večerní. Mezitím také odpůrci novostavby Ant. Havel a Jos. Jakubec ze Lhoty, František Kupec ze Záhub a Jos. Jirků z Lična žádali, aby škola byla zase přeměněna na jednotřídní a řídící učitel Jos. Fejfar byl přeložen na místo jiné.
Dne 24. ledna 1914 c.k. zemská školní rada zamítla žádost ve příčině zrušení druhé definitivní třídy postupné zřízené roku 1911, z důvodu že počet žáků školy pohybuje se okolo 80 a jen jedna síla učitelská podle zákona je vyučovati nemůže. C. k. zemská školní rada však zároveň zrušila dosavadní úřední řízení o stavbě nové školy jako zmatečné pro neúplnost a uložila okresní školní radě, aby všem zúčastněným vydala odůvodnění, jaké nedostatky byly shledány a mají-li tyto nedostatky býti odstraněny stavbou nové školní budovy, či může-li se tak stát jinak, případně pouhou přístavbou a úpravou staré školní budovy. Místní školní radě byla opět dána na uváženou výhodnost novostavby před přístavbou. Aby se o tom m.š.r. přesvědčila má dáti sobě vyhotoviti náčrtek přístavby s příslušným rozpočtem.
Dne 17. května 1914 m.š.r. rozhodla dát vyhotovit nový náčrtek. Podle tohoto náčrtku by se nové třídy postavili na nejzadnější části školní zahrady a budova stará by se upravila na byty pro učitele. Okresní školní rada na návrhy přístavby a zároveň stížnosti jednotlivých stran, vzhledem k neustálým sporům, jimiž se stavba školy oddaluje a prodražuje, rozhodla svolat na pátek 12. června 1914 úřední řízení, kde bude učiněn poslední pokus o rozumnou dohodu.
V pátek 12. června 1914 sešli se všichni zájemníci zároveň s okresním starostou J. Kotlářem v budově školní, aby neblahá ona záležitost byla ukončena. Na pořad jednání vzat projekt, dle kterého by se postavily obě třídy na nejzadnější části školní zahrady. Odpůrci tohoto projektu (starosta Boh. Dovol, Josef Vaníček č.19 a řídící učitel Jos. Fejfar) přistoupili k tomuto návrhu pod podmínkou, bude-li stavba tato lacinější.
V tom ale vypukla první světová válka a stavba byla odložena na pozdější dobu. Po skončení války již nebylo tak mnoho dětí a byla špatná hospodářská situace, takže ke stavbě nové školy nikdy nedošlo.

Nařízením zemské školní rady ze dne 22. září 1927 byla spojena II. třída školy zdejší s I. třídou a škola byla od té doby jednotřídní.

Ke dni 31.8. 1965 se zrušila v obci škola v čp.45 rozhodnutím rady ONV v Jičíně za souhlasu MNV. Tato věc byla projednána i ve veřejné schůzi. K uzavření dochází proto, že není dostatek dětí. Školní nábytek, potřeby a pomůcky budou předisponovány do jiných škol, které budou mít nějaký zájem. Dosavadní ředitel školy Josef Zmátlík šel učit od 1.9. 1965 do ZDŠ v Libáni. Dálkovým studiem na Pedagogické fakultě v Hradci Králové si dodělával aprobaci. V posledním školním roce 1964-65 chodilo do školy 18 dětí, z toho 11 chlapců a 7 dívek.

V letech 1969 - 1992 byla ve škole prodejna Jednoty. Poslední učitel Josef Zmátlík se odstěhoval v roce 1982 na Lično a dojížděl učit do Libáně.

Od roku 1992 je škola pronajata pletárně JK Jakoubek a Kořenář, od roku 1995 jen Josef Kořenář.

Počet žáků (do roku 1890 nebyla povinná školní docházka):
1820 - 28 žáků
1890 - 69 žáků
1899 - 79 žáků (40 chlapců a 39 dívek)
1910 - 90 žáků
1912 - 89 žáků (zavedeny dvě třídy)
1917 - 81 žáků (52 ze Lhoty a 29 ze Záhub)
1928 - 42 žáků
1935 - 45 žáků
1940 - 45 žáků
1944 - 44 žáků (27 ze Lhoty 17 ze Záhub)
1946 - 21 žáků
1948 - 21 žáků
1956 - 29 žáků (18 chlapců a 11 dívek)
1960 - 21 žáků (13 chlapců a 8 dívek)
1965 - 18 žáků (11 chlapců a 7 dívek)

Obecní zastupitelstvo

Rychtáři, předsedové MNV a starostové v Zelenecké Lhotě

Rychtářské právo obce Lhoty Zelenské
Rok Jméno
Žluva Matěj
1710 Vondráček Václav
1715 Linka Václav
1717 Poláček Jiří
1757 Čížek Matěj, čp.32
1760 Kolář Petr, čp.l5
1766 Poláček Jan, čp.35
1770 Kolář Petr, čp.15
1780 Linka Lukáš
1851 Žlůva Matěj
1872 Linka František, čp.16
do 1878 Barcal Václav
1878 - 1886 Poláček Josef, čp.15
1886 - 1889 Mlejnek František , čp.28
1889 - 1898 Vaníček Josef, čp.19
1898 - 1900 Linka František, čp.16
1900 - 1903 Vaníček Josef, čp.19
1904 - 1905 Mlejnek František , čp.28
1905 - 1908 Petrtýl Jan, čp.32
1908 - 1912 Linka František, čp.16
1912 - 1919 Dovol Bohumil, čp.48
1919 - 1923 Linka Václav, čp.16
1923 - 1946 Egrt František, čp.30
1946 - 1948 Žďánský Ladislav, čp.40
1948 Klaban Josef, čp.39, prozatímní přededa MNV
1948 - 1950 Barcal František, čp.22
1950 - 1954 Zemánek Karel, čp.34
1954 - 1960 Jakubec Albert, čp.5
1960 - 1961 Makovec Zdeněk, čp.53
1961 - 1971 Podhajský František, Lično
1971 - 1976 Kůžel Josef, Bačalky
1976 - 1986 Hazdra Jaroslav, Bačalky
1986 - 1990 Táborský Karel, Bačalky
1990 - 1994 ing. Dvořáková Zuzana, Bačalky
1994 - 2005 Bartoň Václav, čp.31
2005 - 2022 Havlová Eva, čp.15

od 2022 Krčmařík Marek, čp. 28

 

Roku 1878 byla volba obecního výboru a byli zvoleni:

za starostu p. Josef Poláček, čís.15

  1. František Linka, čís.16, II. radní
  2. Matěj Poláček, čís.41, výbor
  3. Jan Egrt, čís.30
  4. Jan Prajzler, čís.32
  5. Václav Dovol, čís.29
  6. František Linka, čís.34
  7. Josef Vlček, čís.14

 

Dne 25. ledna 1886 konány obecní volby a zvoleni byli za členy obecního výboru:

  1. Jan Egrt, čís.30
  2. Josef Poláček, čís.15
  3. František Kovář, čís.32
  4. František Mlejnek, čís.28
  5. Josef Žlůva
  6. Josef Vaníček, čís.19
  7. Josef Svoboda, čís.2
  8. Václav Bartoň, čís.31
  9. Josef Vlček, čís.14

 Po osmi dnech konána volba obecního starosty a zvoleni pro představenstvo většinou hlasů:

  1. František Mlejnek, čís.28, starosta
  2. Jan Egrt, čís.30, 1. radní
  3. Václav Bartoň, čís.31, 2. radní

 

Léta páně 1898 rozepsaný volby výboru obce na den 8. září 1898. Výsledek jejich byl, že zvoleni:

          starostou František Linka, rolník na čís.16

          radními Josef Vaníček a Josef Poláček, oba již vysloužilí a bývalí starostové zdejší ctěné obce, do výboru zvoleni:

          Kovář František

          Mlejnek František

          Vokráčka Jan

          Brzák Václav

          Petrtýl Jan

          Ulrich František

 

Dne 18. června 1905 konány volby do obecního zastupitelstva a zvoleni byli:

  1. Jan Petrtýl, rolník čp. 32, 34 let
  2. František Linka, rolník čp. 16, 47 let
  3. Josef Fejfar, správce školy čp. 45, 44 let
  4. František Mlejnek, rolník čp. 28, 53 let
  5. Josef Poláček, rolník čp. 15, 58 let
  6. Bohumil Dovol, rolník, čp. 48, 34 let
  7. Josef Vaníček, rolník, čp. 19, 47 let
  8. Jan Vokráčka, rolník čp. 20, 44 let
  9. František Kovář, rolník čp. 33, 55 let.

Starostou zvolen p. Jan Petrtýl a radními: p. František Linka a Josef Vaníček.

 

Dne 26. července 1908 bylo voleno nové obecní zastupitelstvo za velmi malého účastenství voličů.

Ze 40 voličů III. sboru dostavilo se k volbě 11 voličů, z 11 voličů II. sboru dostavilo se 5 voličů a ze sboru I. z osmi voličů dostavili se dva. Do výboru obecního zvoleni:

Bohumil Dovol, čp. 48, 37 let

František Kříž, čp. 21, 35 let

František Bartoň, čp. 8, 27 let

František Mlejnek, čp. 28, 56 let

Josef Poláček, čp. 15, 61 let

Jan Petrtýl, čp. 32, 37 let

František Kovář, čp. 33, 58 let

Josef Vaníček, čp. 19, 50 let

František Linka, čp. 16, 50 let

Starostou zvolen František Linka.

 

Dne 28. prosince 1911 konány volby do obecního zastupitelstva a zvoleni:

Josef Vaníček čp. 19, 53 let

Antonín Havel, čp. 15, 39 let

Jan Petrtýl, čp.32, 40 let

Josef Ulrich, čp.9, 27 let

Josef Dovol, čp. 29, 49 let

Josef Vaníček, čp. 14, 39 let

Jan Vondráček, čp. 36, 49 let

Josef Jakubec, čp. 5, 47 let

Bohumil Dovol čp. 48, 40 let.

Dne 11. ledna 1912 byl novým starostou na místo Františka Linky zvolen Bohumil Dovol.

 

Za zemřelého p. Antonína Havla byl dne 19. dubna 1914 zvolen prvním radním p. Jan Petrtýl, rolník ve Lhotě Zelenské. Do obecního zastupitelstva nastoupil náhradník František Barcal, 45 let, čp.22.

 

Obecní volby se konaly dne 15. června 1919 v budově školní.

K volbě dostavilo se 147 voličů. Strana agrární obdržela 99 hlasů a socialisté 46 hlasů, dva hlasy uznány za neplatné. Zvoleno tedy 8 členů zastupitelstva strany agrární a 4 členové strany sociální.

Za agrární stranu zvoleni:

  1. Václav Linka
  2. František Egrt
  3. František Bartoň
  4. Josef Žďánský
  5. Josef Jakubec
  6. Josef Kovář
  7. Josef Valenta
  8. František Jihlavec

Za stranu sociální:

  1. Václav Dufek
  2. Václav Šmíd
  3. Jan Žďánský

pí. Marie Mlejnková

Za starostu jednomyslně zvolen p. Václav Linka, rolník, za jeho náměstka p. Václav Dufek, domkář.

 

Dne 16. září 1923 konány volby do obecního zastupitelstva.

Zvoleni:

Za republikánskou stranu domoviny, která dosáhla 54 hlasy a tím 4 mandáty:

Petrtýl Jan, čp.32

Dovol Bohumil, čp.48

Filip Karel, čp.27

Kopecký Josef, čp.28

Za stranu lidovou (klerikální), 33 hlasy = 3 mandáty:

Egrt František, čp.30

Čuban Jaroslav, čp.35

Kříž František, čp.21

Za stranu živnostensko – rolnickou, 27 hlasů = 2 mandáty:

Kupec Josef, čp.41

Jirků Josef, čp.50

Za republikánskou stranu zemědělskou, 43 hlasy = 3 mandáty:

Bartoň František, čp.2

Linka Václav, čp.16

Ulrich Frant., čp.9

Starostou zvolen Egrt František, čp.30, náměstkem Bohumil Dovol, čp.48, I. radním Václav Linka, čp.16, II. radním Kupec Josef, čp.41.

 

 Volby do obecního zastupitelstva konati se měly konat dne 16. října 1927, jelikož byla podána společná kandidátka jediná, odpadly vůbec. Součet všech voličů volbou oprávněných byl 64 mužů a 77 žen, celkem 141. Za členy zastupitelstva zvoleni:

František Egrt, rolník č.30

Čuban Jaroslav, kovář č.35

Dovol Bohumil, rolník č.48

Filip Karel, rolník č.27

Bartoň František, rolník č.2

Linka Václav, rolník č.16

Havel František, hostinský č.15

Hosa František, rolník č.34

Petrtýl Jan, rolník č.32

Zemánek Karel, č.34

Ulrich František, rolník č.9

Vaníček Josef, č.14.

Náhradníci tito:

Kříž František, rolník č.21

Janoušek Josef, rolník č.8

Kovář Josef, rolník č.33

Kupec Viktor, rolník č.19

Severin Josef, rolník č.17

Jakubec Stanislav, rolník č.39

Za starostu zvolilo obecní zastupitelstvo již podruhé období p. Egrta Františka, rolníka č.30, náměstek Dovol Bohumil, rolník č.48, radní Linka Václav, rolník č.16, radní Havel František, hostinský č.15.

 

Obecní volby byly vypsány na den 25. října 1931 a zvoleni byli:

za stranu lidovou:

František Egrt, čp.30

Jaroslav Čuban, čp.35

Karel Zemánek, čp.34

Václav Bartoň ml., čp.31

za stranu republikánskou:

František Bartoň, čp.2

Josef Žďánský, čp.40

za stranu František Havel:

František Havel, čp.15

Josef Severin, čp.17

Josef Dovol, čp.29

za stranu domkářů a malorolníků:

František Žďánský, čp.52

František Hosa, čp.54

za domovinu:

Bohumil Dovol, čp.48

Za starostu byl zvolen František Egrt již po třetí období. Za náměstka František Bartoň, za obecní radní: František Havel a František Žďánský.

 

 Na den 12. června 1938 byly vypsány obecní volby.

Bylo podáno pět kandidátek.

 Zvoleni byli za kandidátku č.1 – Občansko lidová strana:

Egrt František, čp.30

Zemánek Karel, čp.34

Vondráček Josef, čp.36

Za kandidátku č.2 – Poplatníci obce Lhoty Zelenecké:

Havel František, čp.15

Ulrich František, čp.9

Petrtýl František, čp.32

Za kandidátku č.3 – Malorolníci a domkáři:

Severin Josef, čp.17

Žďánský František, čp.52

Za kandidátku č.4 – Republikánské skupiny zemědělského lidu:

Žďánský Josef, čp.40

Egrt František, čp.6

Za kandidátku č.5 – Republikánské skupiny zemědělského lidu a domoviny:

Kupec Viktor, čp.19

Dovol Bohumil, čp.48

Starostou zvolen byl Egrt František, čp.30 již po čtvrté období. Náměstkem zvolen Havel František, čp.15 a radními Žďánský Josef, čp.40 a Severin Josef, čp.17.

 

V roce 1946 proběhly v obcích volby do místních národních výborů.

V Zelenecké Lhotě skončily strany v tomto pořadí:

  1. strana lidová
  2. strana komunistická
  3. strana národně socialistická
  4. strana sociálně demokratická

Předsedou národního výboru se stal národní socialista Ladislav Žďánský.

 

Dne 26. března 1948 v naší obci ve svolané schůzi Komunistickou stranou Československa a akčním výborem byl zvolen předsedou národního výboru Barcal František, t. č. předseda KSČ.

 

Dne 16. května 1954 byly volby do místního národního výboru.

Zvoleni byli:

Jakubec Albert, předseda MNV, čp.5

Čuban Jaroslav, tajemník MNV, čp.35

Hruška Josef, člen rady MNV, čp.27

Vokráčka Josef, předseda zemědělské komise, čp.20

Bartoň Václav, místopředseda zemědělské komise, čp.31

Zmátlík Josef, předseda finanční komise, čp.45

Egrt František, předseda zdravotnické komise, čp.30

Tomášů Marie, předsedkyně osvětové komise, čp.60

Viták František, předseda výstavby a úpravy obce, čp.21

Nejvíce hlasů (tajných) dostal Bartoň Václav.

           

 Dne 31. května 1957 byla konána schůze nově zvoleného MNV.

Zvoleni byli:

Jakubec Albert, čp.5, předseda MNV

Čuban Jaroslav, čp.35, tajemník MNV

Hruška Josef, čp.27

Zmátlík Josef, čp.45

Krčmařík František, čp.28

Makovec Zdeněk, čp.53

Tesař Josef, čp.13

Bartoň Václav, čp.31

Egrt František, čp.30

Viták František, čp.21

Přibylý František, čp.24.

 

V roce 1960 byly volby do MNV.

Protože občané Zel.Lhoty se nechtěli sloučit se Záhubami, zůstal MNV ještě samostatný v Zelenecké Lhotě.

Zvoleni:

Makovec Zdeněk, dělník n. p. Plastimat, čp.53

Šuda Václav, uvolněný pracovník ONV z Libáně

Brodský František, vedoucí výkupního závodu Libáň, čp.61

Žďánský Ladislav, člen JZD, čp.40

Zmátlíková Božena, uklízečka ve škole, čp.45

Knoblochová Emilie, členka JZD, čp.1

Hruška Josef, lesní dělník, čp.27

Plíšek Vlastimil, elektromontér, čp.39

Dovol Bohumil, člen JZD, čp.48

Předsedou byl při ustavující schůzi zvolen Zdeněk Makovec, tajemníkem s. Václav Šuda. Členové rady MNV: Brodský František, Hruška Josef a Zmátlíková Božena.

 

Mimořádné volby do sloučeného MNV Milkovice byly provedeny 27. srpna 1961 ve všech obvodech.

Na Lhotě byla volební místnost ve škole. Volby proběhly celkem klidně, až na družstevnici Šmídovou, která škrtla kandidátku Annu Bartoňovou, důvody osobní.

Zvoleni byli:

  1. Makovec Zdeněk, dělník, Zelenecká Lhota čp.53
  2. Bartoňová Anna, družstevnice, Zelenecká Lhota čp.2
  3. Zmátlík Josef, ředitel školy, Zelenecká Lhota čp.45
  4. Petrtýl František, družstevník, Zelenecká Lhota čp.32
  5. Hrušková Jiřina, družstevnice, Zelenecká Lhota čp.27
  6. Dovol Bohumil, družstevník, Zelenecká Lhota čp.48
  7. Hazdra Jan, předseda JZD, Záhuby
  8. Dědina Václav, dělník, Záhuby
  9. Vlková Jarmila, družstevnice, Záhuby
  10. Poláčková Anna, družstevnice, Bačalky
  11. Nešněrová Anna, úřednice, Bačalky
  12. Šuda Václav, tajemník MNV, bytem Libáň
  13. Plíšek Břetislav, dělník, Bačalky
  14. Šimáček Václav, družstevník, Bačalky
  15. Podhajský Frant., družstevník, Lično
  16. Pažout Frant., družstevník, Lično
  17. Kučerová Jarmila, družstevnice, Lično

Na ustavující schůzi MNV Milkovice byli zvoleni:           

předsedou MNV Podhajský František, Lično, tajemníkem MNV Šuda Václav, Libáň.

V roce 1965 se po volbách stal dosavadní předseda MNV s. Podhajský František z Lična uvolněným předsedou MNV. Tajemníkem byl zvolen s. Josef Tomíček ze Záhub, technik STS z Jičína.

 

V roce 1976 byly volby do MNV.

Předsedou MNV byl zvolen Hazdra Ja­roslav z Bačalek.   

Kůžel Josef se stal předsedou MNV v Dětenicích.

MNV Milkovice pro malý počet obyvatel nemohl mít uvolněného předsedu.

 

6. června 1981 byly volby do MNV.

Zvoleni byli:

předsedou Hazdra Jaroslav *1923, Bačalky,

tajemníkem Zemánek Josef *1935, Záhuby

Dále členové z Lična:

Matějů Miluše

Za Bačalky:

Nešněra Ladislav

Plíšková Růžena

Rudolfová Daniela

Šoltysová

Táborský Karel

Větrovský Jar.

Za Milkovice:

Šoltys M.

Vlk Ladislav

Za Zeleneckou Lhotu:

Zmátlík Josef, čp.45

Plíšek Vlastimil, čp.39

Klaban Zdeněk, čp.23

Valenta František, čp.9

Viták Jaroslav, čp.26

Šmídová Helena, čp.54

 

Dne 23. a 24. května 1986 se konaly volby do MNV Milkovice.

V Zelenecké Lhotě se volilo v úřadovně MNV a na Bačalkách ve škole. Do MNV Milkovice byli zvoleni:

  1. Jaroslava Bílovecká, ekonomka, Bačalky
  2. Zuzana Dvořáková, zootechnička, Bačalky
  3. Zdeněk Klaban, zahradník, Zelenecká Lhota čp.23
  4. Naděžda Kučerová, členka JZD, Bačalky
  5. Miluše Matějů, důchodce, Lično
  6. Ladislav Nešněra, dělník, Bačalky
  7. Vlastimil Plíšek, dělník, Zelenecká Lhota čp.39
  8. Daniela Rudolfová, technik, Bačalky
  9. Helena Šmídová, dělnice, Zelenecká Lhota čp.54
  10. Jiří Šoltys, člen JZD, Bačalky
  11. Miroslav Šoltys, opravář, Bačalky
  12. Karel Táborský, dělník, Bačalky, pak zvolen předsedou MNV
  13. Jaromír Větrovský, učitel, Bačalky
  14. František Valenta, opravář, Zelenecká Lhota čp.9
  15. Jaroslav Viták, údržbář, Zelenecká Lhota čp.26
  16. Ladislav Vlk, traktorista, Milkovice
  17. Ladislav Žďánský, opravář, Zel. Lhota čp.40, pak zvolen tajemníkem MNV

 

24. listopadu 1990 byly volby do obecního zastupitelstva.

Protože termín podání žádosti o rozloučení obce od Bačalek byl propásnut (nebyl dodržen) zůstává obec Milkovice, tvoří ji osady Zelenecká Lhota, Záhuby, Lično, Bačalky.

V Zelenecká Lhotě bylo 125 zapsaných voličů, volilo 99 lidí, 26 se voleb nezúčastnilo.

Zvoleni:

Jméno

Celkem hlasů

Hlasů na Lhotě

Hlasů na Bačalkách

Vlk L.

165

76

89

Bartoň V.

138

87

51

Šuda B.

115

72

43

Šoltys J.

111

28

83

Egrt F.

108

71

37

Dvořáková Z.

105

25

80

Kupec M.

103

69

34

Nešněra

111

21

80

Havel V.

98

67

31

 

Nezvoleni:

Jméno

Celkem hlasů

Hlasů na Lhotě

Hlasů na Bačalkách

Maštálka

94

17

77

Hruška L.

92

69

23

Viták J.

87

62

25

Kolomazník

69

9

59

Pazderský M.

52

45

7

 

 

 Volby v roce 1994

První volby do samostatného obecního zastupitelstva Zelenecké Lhoty v novodobé historii se konaly 18. a 19.listopadu 1994. O zvolení se ucházelo 10 kandidátů. Po volbách zvolen starostou Bartoň Václav z čp.31, jeho zástupcem zvolen Havel Vít z čp.15.

Příjmení, jméno Čp. Počet hlasů Mandát
Bartoň Václav 31 80 *
Vlk Ladislav Milkovice, 12 73 *
Havel Vít 15 63 *
Bartoň Milan 3 60 *
Egrt František 30 56 *
Kupec Milan Záhuby, 5 48 *
Šuda Břetislav 36 48 *
Zemánek Josef Záhuby, 3 48  
Viták Jaroslav 26 43  
Janda Radomír 16 33  

 

Volby v roce 1998

Při volbách do obecního zastupitelstva 13. a 14.listopadu 1998 se o zvolení ucházelo 11 nezávislých kandidátů. Bylo zapsáno 134 voličů, voleb se zúčastnilo 78 voličů, tj. 58 %.
Členy volební komise byly: ing. Marie Žďánská, Blanka Vlková, Jana Egrtová a Jaroslav Čuban.
Starostou byl po volbách zastupitelstvem zvolen Bartoň Václav z čp.31, zástupcem starosty byla zvolena Eva Havlová z čp.15.

Příjmení, jméno Čp. Počet hlasů Mandát
Bartoň Václav 31 68 *
Vlk Ladislav Milkovice, 12 62 *
Kupec Milan Záhuby, 5 56 *
Havlová Eva 15 55 *
Viták Jaroslav 26 48 *
Egrt František st. 30 44 *
Műller Jan st. 9 34 *
Šuda Břetislav 36 34  
Pazderský Miroslav 14 32  
Havel Martin 11 30  
Tesař Jaroslav ml. 12 28  

 

Volby v roce 2002

V roce 2002 se volby do obecního zastupitelstva konaly 1. a 2.listopadu, o zvolení se ucházelo 10 kandidátů. Starostou byl po volbách zastupitelstvem opět zvolen Bartoň Václav z čp.31, zástupcem starosty byla zvolena Eva Havlová z čp.15. Oprávněných voličů bylo v obci 128, voleb se zúčastnilo 92 voličů, volební účast byla 71.88%.

Příjmení, jméno Čp. Počet hlasů Mandát
Bartoň Václav 31 76 *
Havlová Eva 15 74 *
ing. Žďánská Marie 37 69 *
Vlk Ladislav Milkovice, 12 64 *
Kupec Milan Záhuby, 5 61 *
Valenta Martin 9 52 *
Viták Jaroslav st. 26 49 *
Dvořák Jindřich 42 47  
Tesař Jaroslav ml. 12 43  
Egrt František st. 30 17  

 

Na zasedání obecního zastupitelstva ve středu 29.prosince 2004 odstoupil z funkce starosty obce Václav Bartoň čp.31, začátkem ledna 2005 byla zastupitelstvem zvolena starostkou Eva Havlová čp.15, zástupcem starostky bude ing. Marie Žďánská čp.37.

 

Volby v roce 2006

Ve dnech 20. a 21.října 2006 se konaly volby do zastupitelstva obce. Oprávněných voličů bylo v obci 127, voleb se zúčastnilo 70 voličů, tj. 55.12 %, voliči odevzdali 384 platných hlasů.
Členové volební komise: předseda Vitáková Alena, zapisovatelka Valentová Vladimíra, členové komise. Egrtová Darina a Rozsypalová - Šmídová Simona.

Příjmení, jméno Čp. Počet hlasů Mandát
Havlová Eva 15 60 *
Valenta Martin 9 59 *
ing. Žďánská Marie 37 57 *
Egrt František ml. 30 52 *
Rozsypal Jan 54 43 *
Viták Jaroslav st. 26 39 *
Prokešová Jitka Záhuby 38 *
Kupec Milan Záhuby, 5 36  

 

Ve středu 1. listopadu 2006 se konalo ustavujícího zasedání obecního zastupitelstva. Při veřejné volbě byla zastupitelstvem zvolena starostkou Eva Havlová, místostarostkou byla zvolena ing. Marie Žďánská.

 

Volby v roce 2010

Ve dnech 15. a 16.října 2010 se konaly volby do zastupitelstva obce. Ze 126 oprávněných voličů se voleb do zastupitelstva obce zúčastnilo 86 voličů, tj. 68.25 %, voliči odevzdali 479 platných hlasů.

Pořadí

Příjmení, jméno

Čp.

Hlasů

Mandát

1

Havlová Eva

15

64

*

2

Ing. Žďánská Marie

37

63

*

3

Mgr. Jiterský Jan

Záhuby, 2

60

*

4

Runčíková Jana

61

54

*

5

Egrt František

30

50

*

6

Krčmařík Marek

28

49

*

7

Rozsypal Jan

54

43

*

8

Prokešová Jitka

Záhuby,21

32

 

9

Špaček Jiří

59

27

 

10

Viták Jaroslav

26

23

 

11

Pazderský Miroslav

kravín

14

 

 

V pondělí 8. listopadu 2010 konáno ustavujícího zasedání obecního zastupitelstva. Při veřejné volbě byla zastupitelstvem zvolena starostkou Eva Havlová, místostarostkou ing. Marie Žďánská.

 

Volby v roce 2014

Ve dnech 10. a 11. října 2014 se konaly volby do zastupitelstva obce Zelenecká Lhota. Oprávněných voličů bylo v obci 130, voleb do zastupitelstva obce se zúčastnilo 83 voličů, tj. 63.85 %, voliči odevzdali 451 platných hlasů.

 

Příjmení, jméno

Čp.

Hlasů

Mandát

1

Havlová Eva

15

74

*

2

Egrt František

30

66

*

3

Mgr. Jiterský Jan

Záhuby, 2

64

*

4

Runčíková Jana

61

63

*

5

Rozsypal Jan

53

53

*

6

Krčmařík Marek

28

41

*

7

Vyziblo Oldřich

10

40

*

8

Prokešová Jitka

Záhuby,21

34

 

9

Viták Jaroslav

9

16

 

 

Ustavující zasedání nově zvoleného zastupitelstva obce Zelenecká Lhota se konalo v pátek 31. října 2014. Zastupitelé složili slib a při veřejné volbě zvolili starostkou opět Evu Havlovou z čp. 15 a místostarostou Františka Egrta z čp. 30.

 

Volby v roce 2018

Volby do zastupitelstva obce Zelenecká Lhota se konaly ve dne 5.-6.10.2018. Oproti minulým volbám byl snížen počet volených zastupitelů ze 7 zastupitelů na 5 zastupitelů z důvodu, že byly obavy, že se nenajde dostatek kandidátů do voleb. Nakonec uchazečů o zvolení bylo osm.

            Ze 126 zapsaných voličů se voleb zúčastnilo 83 voličů, tedy 65,87%., voliči odevzdali 350 platných hlasů.

 

Pořadí

Příjmení, jméno

Čp.

Hlasů

Mandát

1

Havlová Eva

15

69

*

2

Egrt František

30

67

*

3

Rozsypal Jan

54

62

*

4

Runčíková Jana

61

62

*

5

Maděra Adam

54

32

*

6

Valentová Veronika

9

28

  

7

Viták Jaroslav

9

19

  

8

Štěpánek Jiří

53

11

  

 

 Na ustavujícím zasedání zastupitelstva dne 28.10.2018 byla starostkou zvolena Eva Havlová z čp.15 a místostarostou byl zvolen František |Egrt z čp.30.

 

Volby v roce 2022

Volby do zastupitelstva obce Zelenecká Lhota se konaly ve dnech 23. a 24. září 2022. Zapsaných voličů v seznamu bylo 135, z nich se zúčastnilo 84 voličů, tj. 62,22 %, voliči odevzdali 422 platných hlasů.

Voleno bylo 7 zastupitelů. Při rovném počtu hlasů rozhodl o pořadí los.

 

Pořadí

Jméno

Čp.

Hlasů

Mandát

1.

Krčmařík Marek

28

61

*

2.

Rozsypal Jan

54

61

*

3.

Vinš Ondřej

92

53

*

4.

Runčík Svatopluk

33

48

*

5.

Klaban David

26

47

*

6.

Jandová Zuzana

16

43

*

7.

Egrt František

30

37

*

8.

Bucharová Michaela

10

37

 

9.

Štěpánek Jiří

53

26

 

10.

Viták Jaroslav

9

9

 

 

Stavba silnice ve Lhotě Zelenské

Nežli byla postavena silnice ke Skuřině, tj. asi do roku 1877 a dokud byly jenom polní cesty, byla za posledními usedlostmi směrem ke Skuřině, za čp.2 a čp.3 postavena jakási vrata, kterým se říkalo "braňka". Od této braňky dostala ona poloha za Lhotou jméno "Za braňkou", což je i na obecních mapách poznamenáno. Tato braňka byla postavena proto, aby v letním čase nemohla drůbež, husy a dobytek do polí a poškozovat úrodu. Když jel někdo povozem, tak si braňku otevřel a po projetí zase braňku zavřel. Tuto braňku řídil a spravoval rod Vondráčků, jelikož hned za vsí měl svoje pozemky, na kterých by drůbež škodila.

Dne 15.února 1877 měly následující obce povoleno a schváleno od okresního výboru v Sobotce stavět okresní silnici a sice: Lhota Zelenská, Skuřina, Mrkvojedy, Markvartice a Vlčí Pole, totiž v tahu od hranice okresu Libáňského přes sídlo Lhotu Zelenskou, přes les k Vlčímu Poli a druhou stranu ke Skuřině, k Mrkvojedům na Markvartice, kde se spojí se silnicí na Sobotku. Obce jsou povinny stavět a silnici zakládat za přispění subvencí z okresního fondu a po dostavění ji okres do svého držení převezme. Po tomto ujednání se začalo na jaře pilně pracovat.

Roku 1877 se zplanýrovalo 600 sáhu délky a vyvezlo 196 kub. sáhů štětového kamene. Roku 1878 se zplanýrovalo 900 sáhů délky, navezlo se do vsi 128 sáhů štětového kamene, který se ještě téhož roku rozložil a zasypal pískem a zhotovilo se 7 kanálů, ke kterým se materiál navozil s ochotou místních občanů. V roce 1879 se dovezl úplně štětový kámen, kterého bylo celkem s kanály 900 kub. sáhů. V letech 1880-1882 se navezl štěrk, totiž 100 kub.sáhů, který se všechen vytěžil z domácích lomů, a potom ještě na opravu silnice se dalo 60 hromádek. Načež naše práce a přičinění dočkalo se času a silnice ze Lhoty Zelenské do Vlčího Pole byla přijata za okresní, taktéž ze Lhoty Zelenské do Markvartic spojená na Sobotku, přijatá za okresní a dodělaná až na hranice okresu libáňského úplně roku 1883.

Všechen materiál a dovozy obstarávalo obecní představenstvo s naturálním spojením poslušných sousedů naší obce. Z okresního fondu bylo přijato na materiál 2 000 zlatých.

Uvádí se v paměť, že pokročení stavby silnice od všech občanů bylo jednou silou, rukou spojenou mile vykonáno a se vší ochotnosti stavbu a namáhání konali všichni a skládám vřelé díky za dobročinní a poslušnost. Též přeji naši budoucím nástupcům pro vždy, by se předně společně milovali a snášívali. Věci dobré pro obec a pro blaho budoucnosti se starali, kroků aniž nákladů pro dobrý výsledek nelitovali a nás vždy pamatovali. Silnice se ukončila v pěti letech a zároveň byla přijata za okresní v okresu Soboteckém. Výkon stavby silnice vystavěl se za časů níže podepsaných úřadujících.

Ve Lhotě Zelenské, dne 1.ledna 1883, Josef Poláček, obecní starosta čp.15
František Linka, radní, čp.16
Jan Egrt, radní, čp.30
František Linka, výbor, čp.34
Matěj Bartoň, výbor, čp.8
Josef Vlček, výbor, čp.14
Jan Vokráčka, početvedoucí, čp.20

Z kroniky Josefa Vondráčka.

Hřbitov v Zelenecké Lhotě

Hřbitov v Zelenecké Lhotě na Příhoně postavil v roce 1908 pan stavitel Zahrádka z Libáně, náklady na výstavbu hřbitova byly 2.948,72 korun. Původně měl být pro potřebu obce Zelenecké Lhoty i Záhub, avšak k dohodě občanů obou obcí nedošlo. Do této doby se pochovávalo na hřbitov v Libáni, který byl ve Starohradské ulici, po vysvěcení nového hřbitova v Libáni 18. prosince 1910, byl tento hřbitov zrušen a později byl na jeho místě zřízen park.

Nově postavený hřbitov na Příhoně byl vysvěcen v neděli 28. června 1908. Hřbitov posvětil důstojný pán J. Rejzek, správce vikariátu a děkan v Nymburce, za asistence faráře p. K. Jedličky a dvou kaplanů p. R. Švangmajera a R. Petržílka. Jmenované duchovenstvo bylo uvítáno na začátku vsi obecním zastupitelstvem a osloveno družičkou Marií Petrtýlovou. Hudba doprovodila je se sborem hasičským a množstvím občanů ke škole, kdež duchovenstvo obléklo roucha obřadní. Od školy pak ubíral se celý průvod za hlaholu písně "Tisíckrát pozdravujeme Tebe" na nový hřbitov. Zde měl p. vikář přiměřenou řeč, vykonána pobožnost a hřbitov vysvěcen. Po výkonu poděkovala družička Marie Fejfarová přítomnému duchovenstvu a panu vikáři za výkon svěcení a účastenství. Svěcení přítomno množství lidí z okolí. Návratem do vsi slavnost skončena.

Prvním pochovaným na hřbitov byl dne 24. října 1908 Jan Šolc, čp.12, ženatý, 36 roků stár, cestář a alkoholik, zemřelý dne 21. října 1908.

Na počest šedesátiletého panování Jeho Veličenstva nejmilostivějšího císaře a krále Františka Josefa I. uspořádala místní školní rada ve Lhotě Zelenské v pondělí dne 26. října 1908 slavnost stromkovou, při níž bylo kolem hřbitova vysázeno žáky 10 stromků lípy velkolisté.

Na památku padlých v první světové válce byly dne 30.dubna 1917 vysazeny 2 thuje po stranách kříže stojícího uprostřed hřbitova. Slavnost se odehrála v přítomnosti Bohumila Dovola z čp.48 t.č. starosty obce, Josefa Vanička z čp.19 t.č. správce hřbitova, Václava Tomášů z čp.38 t.č. hrobníka a mnoha občanů

Roku 1965 dal předseda MNV Podhajský František z Lična rozbourat 3 zdi u hřbitova, protože byly popraskané a nechal zasadit do zdi pletivo v rámech a také byla udělána nová vrata.

V roce 1982 opravil márnici a zeď u hřbitova Vlastimil Plíšek z čp. 39 a plot a vrata obarvil Jan Linka z čp. 16.

V roce 1983 byl udělán vodovod ke hřbitovu.

V roce 1985 zvrátil Josef Hruška Josef z čp.27 dvě thuje stojící u kříže od roku 1917. Dne 28.dubna 1988 zasadil nové stromy jalovce. Stromky zaplatil MNV.

V roce 1995 položeny nové tašky na márnici, položil je p. Valenta. Byl rozbourán komín jako nepotřebný a byly opraveny prasklé zdi - staženy (zpevněny) ocelovými tyčemi. Kleštiny (šlisny) zhotovil kovář Jaroslav Čuban. Všechny pomocné práce udělal Dovol Bohumil (1929) z čp.48.

V květnu 2002 byl vodovod zaveden přímo na hřbitov za kříž, doposud býval u silnice.

Sloučení obcí do MNV Milkovice

Ve starších dobách tvořila Zelenecká Lhota a Skuřina jednu obec která patřila k panství Kosteckému okres Sobotka. Rozdělení obcí se stalo dne 1.11.1878 po tříletém jednání a dobývání za starosty Františka Linky (čp.16), radních Josefa Poláčka (čp.15) a Jana Egrta (čp.30). Obec však dále patřila k okresu Soboteckému, k Libáni byla přičleněna roku 1900.

V květnu roku 1960 byly volby do MNV. ONV v Jičíně dal pokyn, aby MNV projednal sloučení obcí Zelenecká Lhota a Záhuby. Protože občané Zelenecké Lhoty díky sloučenému JZD poznali, že obec Záhuby se obohacuje na úkor Zelenecké Lhoty, tak sloučení MNV nechtěli.

Předseda MNV Jakubec (čp.5) a tajemník MNV Čuban (čp.35) dojeli k předsedovi ONV Jarošovi, aby ho informovali o tom, že občané Zelenecké Lhoty se nechtějí sloučit. Předseda ONV Jaroš odpověděl: "Když nechtějí, tak nechtějí. Nutit nikoho nemůžeme a také nebudeme".

Na základě této věty proběhla i schůze MNV, to jest neslučovat se. Byla napsána i listina, na kterou se každý občan podepsal, že je proti sloučení. Občany, kteří nebyli na schůzi navštívil předseda Místní organizace KSČ s. Václav Tomášů (čp.60), aby se každého zeptal, zda je pro sloučení, nebo ne. Proti sloučení byli všichni, pro sloučení nikdo. Zdrželi se hlasování: Brodský František (čp.33), Havel František (čp.15) a Zmatlík Josef (čp.45).

Když se o této akci dozvěděl s. Maxa ze Záhub volal do Jičína na sekretariát KSČ. Vedoucí tajemník KSČ zavolal předsedovi ONV s.Jarošovi a předseda ONV přijel na Zeleneckou Lhotu a řekl: "Soudruzi, to co jsem včera řekl, dnes už není pravda. Svolejte znova schůzi a buďte všichni pro sloučení".

Byla svolána schůze, na kterou přijeli zástupci ONV s předsedou ONV Jarošem a přesvědčovali členy MNV, aby byli pro sloučení, nepřesvědčili však nikoho. Proto předseda ONV požádal tajemníka MNV, aby svolal všechno občanstvo na veřejnou schůzi, kde se opět ta věc projedná.

Schůze byla v hostinci u Havlů, sál byl plný, přišli téměř všichni. Po zahájení schůze předsedou MNV Jakubcem, ujal se slova náměstek předsedy ONV s.Lukeš. Ten dlouhou řečí přesvědčoval občany, aby byli pro sloučení, sliboval a i hrozil. Pak došlo k hlasování, ale velká většina byla proti sloučení. Tu se náměstek předsedy ONV s.Lukeš rozzlobil, bouchl do stolu a řekl: "Strana rozhodla, že se bude slučovat a jestli bude někdo proti, mohlo by ho to mrzet." Na jeho slova bylo v sále "hrobové ticho". Pak se osmělil Bartoň Stanislav (čp.2) a řekl: "Když strana rozhodla, tak my jsme tu zbyteční. Dobrou noc" a odešel. Na jeho slova se zvedali občané a začali odcházet domů. Marně je opět volal zpět s.Lukeš. Občané odešli a MNV v Zelenecké Lhotě zůstal.

Byla však předělána kandidátka. Předsedou MNV se stal dělník Plastimatu Makovec Zdeněk (čp.53) a tajemníkem MNV v Zelenecké Lhotě s.Šuda Václav z Libáně, který byl uvolněn z funkce vedoucího odboru pro výstavbu ONV v Jičíně. Nově zvolený tajemník MNV s.Šuda seděl v kanceláři JZD v Záhubech. Tam se soudruhem Maxou pracoval pro sloučení obcí. Tak během jednoho roku, slibováním i hrozbami získali asi polovinu občanů ze Zelenecké Lhoty. Podpisy pro sloučení sháněl také hospodář JZD František Petrtýl (čp.32).

Od srpna 1961 byly obce Zelenecké Lhota, Záhuby, Bačálky a Lično sloučeny pod MNV Milkovice, v tomto roce proběhly nové volby do již sloučeného MNV Milkovice. Předsedou MNV byl zvolen Podhajský František z Lična, tajemníkem MNV s.Šuda Václav z Libáně, za Zeleneckou Lhotu: Zmatlík Josef, Petrtýl František, Makovec Zdeněk, Hrušková Jiřina, Dovol Bohumil a Bartoňová Anna.

Po uplynulém volebním období byl zvolen předsedou MNV Podhajský František a tajemníkem Tomíček Josef ze Záhub. Pak byl předsedou MNV Kůžel Josef z Bačálek, tajemníkem Tomíček Josef ze Záhub, pak se stal předsedou MNV Hazdra Jaroslav z Bačalek a tajemníkem MNV Zemánek Josef za Záhub. Takže od roku 1961, až do dnešní doby (roku 1986) to jest 25. roků, byl vždy předseda MNV z Bačalek a tajemník MNV ze Záhub. Teprve v letošním roce byl zvolen předsedou MNV Táborský Karel z Bačalek a tajemníkem MNV Žďánský Ladislav ze Lhoty Zelenecké.
Ze záznamů Jaroslava Čubana ze dne 27.prosince 1986.

Obec Milkovice se od 1. ledna 1994 rozdělila, vznikla nová obec Bačálky - Lično a Milkovice tvořila jen Zelenecká Lhota a Záhuby. Milkovice přestávají být od 1. 1. 1995 úředním názvem obce a ta se bude opět jmenovat Zelenecká Lhota. Obec se rozkládá na rozloze 666 ha a tvoří ji dvě katastrální území, a to Zelenecká Lhota a Záhuby.

Jednotné zemědělské družstvo v Zelenecké Lhotě

Založení prvního JZD v Zelenecké Lhotě

První JZD v Zelenecké Lhotě bylo založeno 4.října 1952. Protože zemědělci již měli zaseto, bylo určeno, že JZD začne společně hospodařit až po žních 1953. Předsedou JZD byl zvolen Bartoň Stanislav z čp.2 (28 roků). Do kursu účetní byli posláni: Čuban Jaroslav, účetní Záložny - Kampeličky v Zelenecké Lhotě, Nešněra Václav, bývalý účetní Záložny v Rožďalovicích a Brodský František, účetní Rolnických družstevních podniku v Libáni.

25.října 1952 všichni občané obce (asi 50 osob) pomohli Janu Linkovi sklidit asi 1 ha brambor. Práce byla hotova za 4 hodiny. 25.listopadu 1952 se usneslo představenstvo, aby občané pomohli sklidit řepu cukrovku Janu Linkovi. Jan Linka zaplatí za 1 hodinu potahem 40,- Kčs a za ruční práci 20,- Kčs za 1 hodinu. Jan Linka hospodařil na 20 ha zemědělské půdy sám a nestačil práci včas udělat.

Dne 12. dubna 1953 provedlo JZD podsev jetele na poli od cesty k Haltýři, celou Štěpnici, až po Příhon. V létě se však JZD rozpadlo, aniž začalo hospodařit. Václav Zima čp.18 na svém poli jetel zaoral, čímž poškodil některé zemědělce, kteří neměli jetel žádný. Za to měl být potrestán tím, že vyseté semeno zaplatí.
Ze záznamů Jaroslava Čubana ze dne 31.října 1988.

Založení druhého JZD v Zelenecké Lhotě

Do roku 1957 pracovali všichni zemědělci soukromě. Měli svá pole (případně pronajatá), svůj dobytek, své stroje - zkrátka celé své hospodářství. Sympatie pro socialistické hospodařeni v JZD - všeobecně nebyly. Ve špičkových pracích si vypomáhali někteří sousedé, nebo pomáhali ti, kteří neměli pozemky, nebo měli pozemků málo. O zemědělskou půdu nebyl zájem, několik starších zemědělců, kteří byli i nemocní, se pokušelo pronajaté půdy zbavit, případně i své pozemky dát do pronájmu. Místní národní výbor proto stál každou chvíli před problémem co s pozemky a kdo je bude obhospodařovat. Každého tížily vysoké povinné dodávky masa a vajec, např. největší sedlák ve vsi Linka, který měl 17.20 ha orné půdy, musel ročně odevést 1 230 kg vepřového masa a 3 760 vajec.

V roce 1957 v obci nikdo nevlastnil traktor, větší zemědělci měli pár koní, někteří pouze jednoho a řada zemědělců pouze krávy. Orali, seli a sváželi kravským potahem. Také pomáhali větším zemědělcům a oni jim za to orali a zaseli. Stroje byly malé - běžné (pluhy, brány, sečky, sekačky mlátičky). V létě 1956 poslal ONV do vsi svého pracovníka, soudruha Fidru z KNV a ten na schůzích, ale i osobním rozhovorem vyzýval občany, aby uvažovali o založení JZD. Zemědělcům se ale do JZD nechtělo. Byla to přece jen velká změna.

Na jaře 1957 začalo velké zakládání JZD v celém okrese. Předseda ONV z Jičína s.Elis tenkrát řekl: Zemědělci nechtějí, to je jako kdyby stáli na hrázi rybníka, jen tam skočit, ale je to studené, tak se jím tam nechce skočit, ale každý tam musí. Kdo ne dobrovolně, tak ho tam strčíme a pak už bude záležet na nich, jak budou plavat, ale utopit je nenecháme.

Do naší obce jezdili agitátoři téměř denně po dobu asi 3 měsíců. Přesvědčovali zemědělce o výhodách JZD: Ubude vám dřina, budete mít vodovod apod. O stavbě vodovodu se ve vsi jednalo 35 roků. Občané, zemědělci se před agitátory schovávali a i zamykali dveře před nimi. Na okresním aktivu mě Fr.Podhajský, předseda KNV z Bačalek napadl, že já neagituji, byl jsem tajemníkem MNV. Na jeho řeč odpověděl tehdejší předseda ONV: "On nemusí, my na to máme své lidi."

22.7.1957 na schůzi KSČ soudruh Němeček z Jičína přesvědčil některé členy KSČ a ti podepsali přihlášku do JZD: Tomášů Václav - zedník 1ha, Tomášů Antonín - lesní dělník 1ha, Tesař Josef - 2ha, Viták František - truhlář 2ha.

Na ONV do Jičína byli voláni neplniči dodávek: Dovol Josef (12 ha), Ulrich František (13 ha) a Kelbich Bohumil (8 ha), protože pro stáří a nemoc nebyli schopni zajistit řádné hospodaření a tím plnit dodávky. Tito zemědělci nabídli své pozemky (případně část) MNV k obhospodařování a slíbili vstup do JZD, když bude založeno. Také Jan Linka (2l ha) neplnil jemu předepsané dodávky, které byly velké, a proto ONV začal s likvidací jeho hospodářství. Ing.Novotný, zaměstnanec ONV, rozdělil - rozepsal pozemky Linky, Ulricha, Dovola a Kelbicha do nuceného nájmu ostatním zemědělcům. Tak byly přiděleny pozemky 1 až 5 ha zemědělcům, kteří již sami dost těžko plnili své povinnosti, tedy řádně obdělávat pozemky a plnit dodávky rostlinné i živočišné. Všichni zemědělci odmítli dobrovolně pole obhospodařování přijmout. Hospodářství Jana Linky (21 ha) mělo být zlikvidováno a on měl jít krmit dobytek na některý státní statek v okrese do jiné obce. Předsedové a funkcionáři z JZD Záhuby, Psinice, Slatiny, Bukvice a Staré Místo přijeli a Linkovo hospodářství prohlédli, rozdělili si 3 koně, 21 kusů hovězího dobytka a prasata. Když toto již bylo takto připraveno, tak na schůzi MNV řekl Josef Vokráčko: "Dopadne to zde jako ve Hřmeníně, tam byli vystěhováni Karlové, Šuda a Lemberk. Dobytek ze vsi odvezou a bude ve vsi o 2 pracovní síly, o koně a dobytek méně a JZD stejně bude, protože být musí. A už se nedá na tom nic měnit. Na to jsem řekl: "Já se to pokusím ještě zachránit a hned zítra ráno dojedu na okres to projednat."

Druhý den ráno pršelo a mě se v dešti do Jičína na motorce nechtělo. Po delším uvazování jsem šel telefonovat do Jičína na okres. Zavolal jsem si přímo předsedu ONV s.Elise, že s ním potřebuji nutně mluvit. Odpověděl: "Tak přijeď, já jsem tady." Ale já na to: "Vždyť hodně prší." A on: "A co já proti tomu mám dělat?" A já: "Přijeďte vy k nám do vsi, je to důležité." On řekl: "Když je to nutné, tak já přijedu v poledne. Zavolej ještě všechny chlapy. "Už tušil, o co se asi jedná. Zavolal jsem k jednání předsedu MNV Alberta Jakubce (toho když agitátoři přesvědčovali, tak vzal na ně vidle), Josefa Vokráčka, Františka Krčmaříka a Karla Zemánka, ostatní nebyli doma. Předseda přijel a ptá se: "Co se děje?" Řekl jsem mu: "Zemědělci zde ze Lhoty chtějí sami založit JZD, ale mají podmínky. Za prvé, že Linka nebude vystěhován a všechen dobytek i koně zůstanou ve vsi, že se do vsi vrátí Havla traktor, obecní samovaz, Šudy valník a Linky zrnomet, a že do vsi bude zaveden vodovod. Po delším uvažování předseda ONV řekl: "Souhlasím, tady je má ruka, ale mám také podmínky. Linka nebude mít žádnou funkci v JZD, a že co jste tady, přede mnou podepíšete přihlášky." A tak jsme všichni přihlášky vyplnili a podepsali.

Během asi deseti dnů podepsali ostatní zemědělci ze Lhoty. A tak po velkém tříměsíčním přesvědčování byla 21.srpna 1957 ustavující chůze u Havlů. Přihlášku do JZD podepsalo celkem 39 zemědělců. Do JZD nevstoupili: Šuda Břetislav, Žďánský Ladislav, Runčík Svatopluk, Bartoň Václav, Šmíd Václav, ten v roce 1952 zakládal JZD, a Adamec Václav. Ostatní všichni vstoupili. Těmto zemědělcům byla vyměněna pole, za své vlastní dostali pozemky na okrajích honu. Výměnu prováděl Ing.Šolc z Jičína. Tito zemědělci s výměnou pozemků nesouhlasili (byly špatné) a proto všichni podepsali do 15.září 1957, až na Václava Adamce, ten vstoupil do JZD Staré Hrady.

Na ustavující schůzi byli všichni přijmuti bez připomínek, pouze u Františka Ulricha byla připomínka: "Svoje děti poslal mimo domov." Přijmut nebyl. Teprve řečí předsedy ONV s. Elise byl přijat.

Na podzim roku 1957 byl předáván jednotlivými hospodáři živý a mrtvý inventář.

Za předsedu JZD byl zvolen Jakubec Albert (8 ha), za agronoma hospodáře Krčmařík František (9 ha), za zootechnika Zemánek Karel (12 ha), účetním JZD zvolen Bartoň Stanislav (8 ha).

Začátky byly velmi těžké. Nebyly stáje, nebyly sklady, nebyly stroje. Živočišná výroba byla roztříštěna po celé vsi. Někteří družstevníci neměli chutí do práce, říkali: "Čím hůř tím líp." Stavbu nového kravína nebylo možno zajistit, i když v obci bylo několik zedníků, ale nečlenů (Balcar Fr., Klaban Jos.,Tomášů Václav). Při úpravách stájí a při stavbě nové drůbežárny pomáhal 71 rok starý Josef Kopecký z čp.28, pod vedením vedoucího stavební skupiny Ladislava Žďánského.

Každá družstevní rodina měla nárok na 50 aru pozemku. Mohla držet 1 krávu, 10 - 15 slepic, 10 hus neb kachen, 1-2 vepře, 2 kozy neb ovce.

První polní práce: První mez mezi poli byla rozorána dne 6.září 1957 u "Staré" (pole paní Klabanové čp.23), za přítomnosti občanů: Zemánek Karel, Bartoň František čp.2. Další společné polní práce: Na podzim 1957 - orba, příprava a zasetí ozimé řepky "Za humny" Jakubcovými a Švorcovými čp.3.

Počátkem roku 1958 bylo mnoho problému se soustředěním dojnic, jalovic, prasat pokud možno ve větších stájích. Každý ošetřoval dobytek doma, jen k Jakubcovým chodil Egrt Josef z čp.6 a ke Krčmaříkovým do čp.28 chodila Vitáková Helena z čp.21.

Rok 1958 byl velmi deštivý, pro polní práce nepříznivý. Družstvu byl přidělen i jeden starší traktor Zetor 25 bez příslušenství, traktorista Runčík Svatopluk čp.33, takže práce se dělaly potahy. Na pomoc při jednocení řepy přijíždělo až 40 dělníku z továren. Trávy narostlo hodně, ale usušit seno byl velký problém, bylo deštivo. Každý se snažil usušit a sklidit na záhumence pro sebe a pak teprve pro JZD. Záhumenkové krávy byly dobře živeny, ale družstevní dobytek, v některých případech, měl hlad a byl krmen nehodnotným krmením.

Poprvé byla v obci zaseta kukuřice v Kálku (pole Ulrichovo, Zimovo). Protože často pršelo, kukuřice vyrostla velmi pěkná, ale se sklizní byly potíže. Sklízelo se tak, že jednotlivé stvoly byly sekány sekyrkou, nebo motykou a rukama nakládány na potahové vozy, odváženy k jámě a zapůjčenou řezačkou silážovány. Práce to byla velmi namáhavá, dělaná často i v dešti, také málo placená. Pracovní jednotka byla plánovaná 10,- Kč, na konci roku vyšlo pouze 9,50 Kč. Záloha na 1 PJ byla 5,- Kčs. Družstevníci byli nespokojeni. Na schůzích bylo vše hodně kritizováno, hlavně i to, že předseda JZD Jakubec Albert je i předsedou MNV, a že na obě funkce nestačí.

Na žádost mojí a za podpory předsedy ONV s.Elise byl nový kravín stavěn Okresním stavebním podnikem Jičín. Pro stavbu nového kravína byl vybrán "Příhon" s přihlédnutím na stavbu vodovodu pro celou ves. Původní místo pro kravín bylo za humny, mezi Ulrichovými a Jakubcovými. Vyhledávací komise měla 25 členů, největší na okrese.

Na jaře 1959 na schůzi KSČ po velké kritice Františka Brodského Okresní národní výbor navrhl změnu ve vedení. Na předsedu JZD byl uvolněn účetní Rolnických družstevních podniku Brodský František čp.33, plat účetního ponechán, bývalý předseda měl plat 45 PJ za měsíc. Za agronoma zvolen Petrtýl František čp.32, za zootechnika Žďánský Ladislav čp.40, účetním zůstal Bartoň Stanislav čp.2.

Rok 1959 byl pro polní práce příznivý, deštivých dnů bylo málo. Všechna řepa byla vyjednocena již 9.května, bez brigádnické pomoci. Aby se zlepšil zdravotní stav skotu, rozvážel zootechnik Žďánský a Tesař Josef (čp.13) šrot denně po všech stájích v obci a sypali šrot přímo do žlabů. Taká pracovní normy byly upraveny, změkčeny tak, že si někdo vydělal za den až 5 pracovních jednotek. Obilí bylo sekáno samovazy, postaveny "panáky" a pak odváženo k mlátičkám. Pracovní jednotka byla plánovaná na 13,-Kčs (záloha 6,-Kč). Na konci roku ale vyšla pouze na 8,50 Kč. Sklízelo se z polí pěkně, nepršelo, ale trávy otavy narostlo velmi málo. Jalovina se pásla až do příchodu mrazů.

V té době mi Jan Linka řekl: "To jsi mě chtěl zachránit? Teď tu dělám za pár halířů. Kdybych pracoval na státním statku, tak bych si vydělával více. " Jeho bratranec Fr.Bartoň ze Skyšic krmil prasata v Obrubcích a vydělával dost peněz.

Přišla doba slučování. Záhuby se měli sloučit s Ličnem, Zelenecká Lhota se Skuřinou, kdysi to tak bylo. Někteří ze Lhoty šli do Skuřiny vyjednávat, ale Skuřina se slučovat ještě nechtěla, to už byla práce Fr.Maxy ze Záhub. František Maxa byl velký "generál", ale neměl vojsko. Projednal s Františkem Brodským plán, jak to udělat, aby Lhota se sloučila se Záhubami.

František Brodský na schůzi představenstva řekl, že Staré Hrady se slučují se Záhubami, ale Lhota že je uprostřed, a proto že je nutné, aby se sloučení také zúčastnila, a že Lhota bude středová. A mimo toho, že když dojde k sloučení, bude pracovní jednotka ihned 20,-Kčs, zatím samostatná Lhota se bude "plácat" ještě několik roků. Lhoťákům se slučovat se Záhubami nechtělo, ale jakmile slyšeli o výdělcích, byli někteří ochotní. Aby nám zase neujel "autobus", říkali někteří.

Tak došlo k sloučení od 1.1.1960. Zelenecká Lhota, Záhuby, Lično, Bačalky v JZD 1.máj Milkovice, ale bez Starých Hradů. Sloučení si přál a velmi doporučoval Brodský František tehdejší předseda JZD. Proti sloučení byli: Tomášů Václav a Tesař Josef. Slučovací slavnostní schůze byla v Libáni v Kulturním domě, za přítomnosti mnoha veřejných činitelů, zástupců KNV, ONV, okolních JZD, novinářů z Hradce a z Prahy. Zkrátka velká "svatba.", Libaňáci se tomu posmívali.. Přítomen byl také poslanec NS s.Borůvka. Předsedou JZD se stal Hazdra Jan ze Záhub, ekonomem Maxa František ze Záhub, zootechnikem Vavruška Josef z Domousnic, mechanizátorem Matějů Václav z Lična, hospodářem na Zelenecké Lhotě Petrtýl František, na Bačalkách Nešněra František a na Záhubech a Ličně Kůžel Josef. František Brodský se vrátil do Výkupu do Libáně.

Po velké slávě, začalo rozčarování, zklamání. Slib, že Záhuby pomohou Lhotě, se nesplnil, naopak ukázalo se, že Lhota pomohla Záhubům. Byly zpevněny normy. Začalo se vozit krmení ze Lhoty na Záhuby, tam nebylo čím krmit. Také osivo bylo se Lhoty. Ihned v lednu 1960 byla dána prasata na dodávku ze Lhoty, ačkoliv je bylo možno dodat už v prosinci 1959.

Začali se stavět kanceláře pro JZD na Záhubech za peníze, které byly určeny na vodovod v Zelenecké (vodovod byl dostavěn až v roce 1974).

V roce 1965 byla postavena váha u kravína.

V roce 1975 se JZD 1.máj Milkovice ještě sloučilo s JZD Dětenice. Sloučené JZD se jmenovalo JZD 1.máj Dětenice a byly v něm sloučeny obce: Zelenecká Lhota, Záhuby, Lično, Bačalky, Dětenice, Brodek, Osenice, Horní a Dolní Rokyťany.
Ze záznamů Jaroslava Čubana ze dne 22.ledna 1989.

Předsedové JZD: Jakubec Albert, Brodský František, Hazdra Jan, Maxa František, ing.Vencl Eduard, Hazdra Jaroslav, Pauš Josef, Vavruška Josef, ing.Jakubec Rostislav, ing.Hazdra František, Bílovecká Jaroslava.

V roce 1999 Zemědělské družstvo zaniklo a nástupcem se stalo AGRO Dětenice a.s., na AGRO Dětenice byl asi v roce 2001 vyhlášen konkurz.

Stavba vodovodu v Zelenecké Lhotě

Poprvé jednalo obecní zastupitelstvo o zřízení vodovodu v roce 1905. Při schůzi obecního výboru dne 15. listopadu 1905 navrhl pan Josef Fejfar, aby se zvolili tři členové z obecního výboru, kteří by vzali sobě na starost, zda v osadě naší mohl by se zřídit vodovod a za jakých podmínek. K této práci se přihlásili: p. Josef Fejfar, p. Josef Poláček a p. František Linka.

Dne 3. ledna 1909 usneseno ve schůzi obecního výboru pokračovat předběžně ve zřízení vodovodu.

Dne 24. ledna 1909 navrženi pro shlédnutí vodovodu do Bukoviny nad Běly p. František Linka, p. František Mlejnek a p. Bohumil Dovol.

Dne 23. května 1909 usneseno jednohlasně ohledně prozkoumání vody o zřízení vodovodu se má požádat ústřední kancelář rady zemědělské o inženýra.

Dne 12. září 1909 projednán přípis od zemědělské rady království českého, jak si má obecní zastupitelstvo počínat ohledně zřízení hospodářského vodovodu. Usneseno, že udělání plánů a rozpočtu na hospodářský vodovod pro pohon s benzínovým motorem má svěřeno či zadáno býti ctěné firmě Kunz v Hranicích na Moravě. Však má býti tato firma požádána, by za plány a rozpočty pro jmenovaný vodovod ustanovila jistou částku peněžní a sice ve způsobu smlouvy, tak jak toho vyžaduje zemědělská rada království českého v dopise. K ctěné firmě Kunz budíž žádáno, by za jmenované práce požádala firma co nejmenšího obosu, neb máme zemědělskou radou doporučeno firem více, která by požádala nejmenšího obnosu.

Dne 29. září 1909 usneseno, aby s vyslaným panem inženýrem od p. A. Kunze bylo jednáno o určitou odměnu za vypracování plánu a projektu, za tuto práci ustanovena částka 200 korun, v případě že by pan zástupce pana Kunce nesouhlasil s touto částkou, má se obecní zastupitelstvo obrátit na firmu jinou. Ke stavbě vodovodu nedošlo.

Další plány byly na stavbu vodovodu byly vypracovány v roce 1924 ing. Poláčkem. Vše bylo i vyměřeno, to bylo za starosty Františka Egrta z čp.30, ale ke stavbě opět nedošlo.

Znovu se jednalo o stavbě vodovodu roku 1946 - 1947. Průzkum provedl Ing. Žďánský Josef, to bylo za předsedy MNV Žďánského Ladislava.

Za předsedy MNV Karla Zemánka v roce 1953 bylo započato s budováním nádrže na vodu u Haltýře pod pramenem. Nádrž byla dokončenu roku 1954 za předsedy MNV Jakubce Alberta. Od roku 1954 až do roku 1959 bylo stále žádáno na ONV o povolení a o peníze na stavbu vodovodu, předseda MNV Jakubec Albert. ONV odpovídal: Založte JZD a vodovod bude.

Dne 30.května 1959 v sobotu odpoledne bylo započato s výkopem pro uložení potrubí. Kopalo se ručně - brigádnicky a zadarmo, ale i s chutí. Směrem od pramene se výkopových prací zúčastnili: Tomášů Antonín čp.38 se synem Stanislavem, další díl Bartoň Stanislav čp.2, pak Šmíd Václav čp.46, Klaban Josef a Plíšek Vlastimil čp.39, Balcar František a manželkou Annou čp.22, Ulrich František čp.9, Jakubec Albert čp.5, Přibylý František čp.24 se synem Josefem, Čuban Jaroslav čp.35, každý měl 7 metrů dlouhý díl. Kopalo se od pramene směrem "Na Příhon" ke kravínu. Dole u pramene na rozšiřování studny pracoval 72 roky starý Kopecký Josef a Krčmařík František oba z čp.28. Nahoře nad studnou jim pomáhal Runčík Svatopluk čp.35, Jakubec Stanislav čp.41 a Hruška Josef čp.27. Brodský František čp.33 a Žďánský Ladislav čp.40 vyměřovali trať, kudy se vedla voda. Na výkopu se pokračovalo 31.května a l.června 1959. Když byl dokončen, bylo položeno potrubí z trubek "manesmanek". Voda byla zavedena pouze ke kravínu, do vsi ne.

V roce 1961 dostala obec "v akci Z" na pokračování ve stavbě vodovodu do vsi 50.000 Kčs, ale tato částka byla použita na stavbu kanceláří MNV a JZD v Záhubech, přesun provedl Václav Šuda z Libáně, t.č. tajemník již MNV Milkovice.

Teprve roku 1974 zásluhou Josefa Kůžela z Bačalek, t.č. předsedy Místního národního výboru, bylo pokračováno s vodovodem. Byl proveden nový výkop pro potrubí od pramene k čp.9 - bytovce (bývalý dům Františka Ulricha). Za pramenem byla postavena nová nádrž na vodu a nová strojovna na čerpadla. Veškeré výkopy byly provedeny strojem. Potrubí bylo použito z umělé hmoty větších rozměrů. Přípojky si každý musel vykopat sám.

V roce 1974 byla voda zavedena nejprve do čp.9 (bytovka). V roce 1975 byla voda zavedena postupně do čp.28 Krčmařík František, do čp.60 Tomášů Josef, čp.36 Šuda Břetislav, čp.29 Dovolová Kateřina, čp.5 Jakubec Albert, čp.35 Čuban Jaroslav, čp.47 Lamr Josef, čp.13 Tesař Josef, čp.18 Zima Václav, čp.38 Moskaljev, čp.19 Kupec Viktor, čp.20 Vokráčko Josef, čp.21 Viták František, čp.26 Viták František, čp.22 Barcal František, čp.26 Klaban Zdeněk, čp.24 Přibylý František, čp.25 Viták Jan, čp.27 Hruška Josef, čp.39 Plíšek Vlastimil, čp.41 ing.Švancar z Prahy, čp.7. Patková Anna z Jičína (dříve Peckovo).

Ze záznamů Jaroslava Čubana ze dne 15.ledna 1990 a zápisů z jednání obecního zastupitelstva z let 1891-1915.

Kostelík Nalezení sv. Kříže v lese Křižánku

V trojúhelníku obcí Zelenecká Lhota - Vlčí Pole - Veselice je les Křižánek. Kdysi tam snad stávala vesnice Kříženec, která byla zničena.

Ves Kříženec vznikla pravděpodobně v době kolonizační, ve 13.století nebo spíše až ve 14.století. Patřila k obci Veselice, kde se roku 1362 připomíná Jan Dětenický z Veselice, jež vystavěl tvrz Veselickou. Ale už roku 1387 Jan Dmych z Veselice byl purkrabím na Michalovicích a roku 1399 zastavil Veselici se vsí Křížencem Janu staršímu z Michalovic, horlivému katolíku, známému z válek husitských, jemuž sirotci 6.června 1425 vzali hrad Michalovice. Roku 1410 již držel Veselici i Kříženec i části jiných nejmenovaných vsí Jan Dmych z Veselice, pravděpodobně syn Jana Dmycha purkrabího. Tento své ženě Anně na tom všem zapsal věno, s přivolením bratra svého nedílného (neměli rozděleno dědictví). Vládli na majetku společně. Měli v kostele kříženeckém rodinnou hrobku. Do téhož kostela dle kroniky faráře Nechanického ještě v r.1416 dosazovali katolického kněze. Ale již v roce 1417 patřil Kříženec Zdeňkovi z Vlčího Pole, který byl také v kostele tamějším pochován. V pozdější to byl zřejmě kostel husitský, a proto konsistoř o tom žádné zprávy nemá, ani žádné zápisy.

Pak okolo roku 1500 připadl Kříženec k Milkovicům, které držel Petr Procek z Kolomut. Jeho dcera Barbora 1532 zapisuje ves Kříženec, tentokrát ves pustou, jak tenkrát ves zpustla nevíme, Milkovice, Lično, Řmenín a Važice, svému muži - Janu Straníkovi z Kopidlna a po jeho smrti prodala to vše Jiříku Klusákovi z Kostelce a ten zase Janu Rašínovi z Risenburka ze Staré (Staré Hrady). Potom patřil Kříženec Adamu Krajířovi, jenž se připomíná r. 1555 až 1588 a měl za manželku pověstnou Martu z Veselice. Ve třicetileté válce zničil ves Kříženec a Milkovice r.1646 švédský rytmistr Lattermann. Tolik ve stručnosti záznam.

Před husitskými válkami sídlili na faře v Křižánku plebáni (světští kněží). Po dobách husitských válek obyvatelstvo Zelenské Lhoty a okolních obcí se scházelo v kostelíku v Křižánku, který tam zůstal a kde býval husitský kněz.

Nejmenovaný farář libáňský si kolem roku 1680 stěžuje takto: Obec Zelenská Lhota opanovala a ujala se jisté kapličky v hustém lese ležící, Křižánek zvanou, na půdě panství starohradského. Tam zádušní hromadu držívají, sami sobě kostelníky, zvoníky a hrobaře z obyvatelů své obce ustanovují. Kostelní věci u sebe chovají a zvonce z kostela má jeden chalupník na dvou dřevech zavěšené naproti chlívům a na ně zvoní poledne, také hrany umrlému, ať je křtěnec nebo nekřtěnec, zaopatření potřebami k spasení věčnému dávají. Ke kostelíku do Křižánku také těla mrtvých, bez vědomí a bez přítomnosti faráře libáňského sami donášeli a tam na loket do země pohřbívali, aby nemuseli platit faráři, který žádal vždy velkou štolu (odměnu). Jaké ceremonie při tom zachovávají to Bůh a oni nejlépe vědí. Nejspíš tu i křty s dětmi dělají a šestinedělky uvádějí. Obec Lhota Zelenská se zde, proti vydanému opětovnému zákazu městské i duchovní velebnosti schází a každý Boží hod po poledni do kapličky chodí a z obcí Vlčí Pole, Bačálky, Veselice, Řitonice, Skuřina se k nim připojují někteří poddaní, a tam bedlivě čtení a písně poslouchají, zatím co obyčejné nešpory v chrámu páně libáňském s požehnáním Velebné Svátost oltářní zanedbávají a opovrhují. Po vykonaných službách božích jednou v roce a to sice neděli po Nalezení sv. Kříže, v tom lese Křižánku při kapli pivem a pálenkou se tak ožírají, až v tom lese rozličné hříchy a nepravosti vykonávat se opovažují, takže bůh skrze ty zlé činy pohněván je, jiný lid pobožný pohoršen a mohlo by být trestáno celé panství ať vinný či nevinný. Nebožtíci bez zaopatření z toho to světa scházejí, aby jejich nedbalost a zatvrzelost najevo nevyšla a bez vědomí farářova je zahrabávají.

V roce 1712 opakuje libáňský farář Josef Stella stížnost, patrně dle záznamů svého předchůdce v Pamětní knize. Třicet let se tedy mohli Zelenolhotečtí a okolní oddávat svým náboženským úkonům, až bojovný a i peněz žádostivý libáňský farář Jan Ignácius Josef Stella s ráznou rozhodností tomuto pokoji chtěl konec učinit. Zde slova Stellova: "Vícekrát písemně i ústně pro Boha jsem Lhoťáky napomínal, prosil a žádal, aby od mnohých zlých a nešlechetných obyčejů odstoupili a k řádu církevnímu jako jiní přistoupili a podle svého katolického cvičení a učení živy byli, nicméně ale to všechno neprospívalo, nýbrž mně po třikrát násilí učinit chtěli, takže jsem od nich s velikým posměchem a hanbou odejít musel. Ač jsem panu hejtmanu na Kosti Jindřichovi Holanovi písemnou i ústní zprávu podal, žádného zastání a žádné asistence jsem se nedočkal."

V neděli po Nalezení sv. Kříže, 9.května 1715, sloužil J. Stella mši svatou v Křižánku na požádání obyvatel lhoteckých. Po mši a po zaplacení obyvatel lhoteckých se strhla rvačka o zvonek mezi farářem libáňským a zelenolhoteckými, a prý zeť Václava Linky, rychtáře ze Zelenské Lhoty, do kněze strčil, až na zem upadl. Farář Stella se hájil tím, že pouze prováděl nařízení vikáře doubravského a že chtěl, aby zvonec zádušní visel, tam kde má být a to na vížce kostelíčka v Křižánku.

Po této události roku 1715 horlivý sluha církve libáňský farář Stella poslal do Prahy stížnost na nedovolené jednání osadníků zelenolhoteckých a že jim sloužit nemůže. Stěžoval si také na stařičkou Evu Svobodovou ze Zelenské Lhoty (dnes čp.1), která pomáhá při porodu, zaříkává a odvádí mraky na skály a lesy, v kostelíku v Křižánku křtí děti, uvádí šestinedělky a pochovává mrtvá těla v Křižánku. Kropáč měla z husího peří a pro svěcenou vodu chodila do Markvartic ke kostelníkovi, za což mu dávala tabák. Trvalo ještě dvě léta, než bylo zahájeno vyšetřování.

Dne 8.června 1717 došlo k výslechu a sepsání protokolu na radnici v Sobotce, kam byli povoláni kostelníci kostelíčka Nalezení sv. Kříže v lese Křižánku Jiřík Poláček, 51 let (čp.35) a Jakub Maličký, 48 let (čp.9) a tři svědkové: Jakub Přadýnko ze Spařenec, Jan Štolbovský ze Skuřiny, 58 let a Mikuláš Jukl z Rakova, 75 let, který jako poslední zpěvák ve zmíněném Kostelíku při mši zpívat vypomáhal. Pět vyslýchaných se vyjádřilo takto: Dne 9.května 1715 tu neděli po sv. Kříži čili o pouti téhož kostelíka, po službách božích, když kostelníci mši faráři Stellovi zaplatili, chtěl zvoník Martin Šmíd zvonek, jehož bylo užíváno jen k pohřbům a bohoslužbám, jako vždy sebou vzít a ve svém bytě uchovat. Farář libáňský J.Stella mu však strhnul zvonek z ramen a dal je svému libáňskému kostelníkovi s příkazem, aby jej odnesl do Libáně. Jirka Poláček však hned odporoval a snažil se zvonku zmocnit, což se mu po delším zápolení podařilo za pomoci několika sousedů. Odpor popudil faráře Stellu tak, že Poláčka popadl za vlasy, povalil ho k zemi a chomáč vlasů mu vytrhl. I běžel na Maličkého, který se do kostelíka obrátil, aby věci uložil a farář volal: "Pojď sem ty šelmo luteriánská ! Cosi povídal, že zvonec neseš a váš je?" Maličký poklekl před farářem a prosí, že se ničím neprovinil, ale farář ho přece dvakrát pěstí až do krve uhodil a nedbaje krve mu dvě rány španihelskou holí zasadil, spílaje všem: "psi luteránští…Kohokoliv tady pohřbíte, toho vykopat a k šibenici položit dám!" Hromada farníků slyšící kněžskou výhružku smáli se duchovnímu, načež on se k nim rozběhnul, některé z nich honil, ale nedohonil. Na to se vrátil do svatyňky, odtrhal všechny obrazy a vzal je s sebou do Libáně. Nikdo se mu neprotivil. Potom v osmi dnech za pomocí robotných lidí z panství Starohradského, nad kostelem kde zvonky vysívaly, polštáře, v kostnici umrlčí máry posekat poručil, kostelní dveře závorou zatlouct dal.

Na farářovo jednání si Zelenolhotečtí stěžovali u Kosteckého úřadu. Za pána kosteckého, tehdy nezletilého Františka Josefa Černína, vedla záležitosti hraběnka Valdštejnová, jeho poručnice. Ta oznámila stížnost arcibiskupské konzistoři pražské, která zavolala libáňského faráře Stellu k zodpovídání. Po výslechu nařídila vikáři doubravickému Jiřímu Ant. Neradiusovi, aby spolu s farářem osenickým Václavem Norb. Tesánkem celou záležitost důkladně vyšetřili, ony dva kostelníky s farářem znovu konfrontovali a celou obec Zelenolhoteckou s přispěním hospodářské správy kostecké do jednoho přihnali k výslechu na faru libáňskou ke dni 30.8.1718. Vyslýchání bylo vedeno tak jednostranně a neslušně, že to popudilo úředníka kosteckého, který konšelům lhoteckým poradil, aby podali stížnost ke své vrchnosti hraběti Černínovi. Stížnost tu skládal Martin Klíma, měšťan ze Sobotky.

Na tuto stížnost nařídil hrabě úřadu svému na Kosti, aby podal obšírnou zprávu o událostech na Křižánku, čemuž úředníci a to: hejtman Holan, duchovní Koch, purkrabí Jan Jakub Malý a písař obročný Siegl, dne 26.března 1719 vyhověli a nakonec doporučili přifaření kostela i osadníků na Křižánku do Vlčího Pole a tak do Sobotky, neboť prý tak se předejde dalším nepříjemnostem.

Jak vidno věc křižánecká se rozrostla do veliké aféry, jejíž větve dosáhly až do konzistoře pražské. Protokolů s výpověďmi svědků faráře Stelly a proti nim výpovědi sedláků lhoteckých a různých spisů úředních ze Starých Hradů a z Kosti tam byla už veliká kupa. Zvláště Dorka, žena Jiříka Košťáka ze Sedlišť, jazykem mrštným dramaticky vylíčila, jak Lhotečtí faráře zbili a kleriku mu roztrhli, jak mu kříž z ruky dál než na tři lokte odlítl a čepička z hlavy spadla.

Duchovní komise se ale nejvíce pídila po kacířských knihách českých, jelikož z řeči některých svědků vysvítalo, že Lhotečtí v lesním kostelíku konají tajné bohoslužby a mají při tom nějaké modlící knížky napsané na pergamenech papíru. Nikdo však o nich nechtěl nic vědět a prozradit, až Václav Kysval ze Zelenské Lhoty, 22letý, podruh sedláka Karla Maxy, jehož sestru měl za manželku, na otázku: Taky jste viděl, aby váš švagr hospodář měl nějaký knihy podezřelý, anebo aby něco proti katolické křesťanské víře ku příkladu proti svatým nebo proti jinému článku víry svaté katolické mluvil?, se vyjádřil: "Dost jsem od něho slyšel proti svatým." On říká: "Co mě pacholek(svatý) může pomoci, nebo dát anebo já u něho pořídit, když hospodář nechce mi to dát" a dokládá, že: "Svatí byli hříšní jako my, a když pokání činili, do nebe se dostali. A co svatí, co zmůžou, kdyby bůh nechtěl? A někteří blázni, tak on říká, před dřevěnou figurou nějakého svatého ruce spínají, klekají a volají, ale jak je má svatý slyšet, když má uši a neslyší, oči a nevidí, hubu a nemluví." Jindy když šlo procesí do Dětenic k sv.Jánu, tak on řekl: "Co pak ten Jan Nepomucký právě nic nepomůže, poněvadž je kamenný. Lepší je doma se pomodlit nebo kdekoliv jinde, nežli tam jít." Proti očistci říká: "Není žádný očistec, že on má na světě dost velký očistec a že tam na nebi není žádný. Od duchovního prý sám slyšel, že mše svatá, která se dává sloužit za mrtvý a světla, co se za ně rozsvěcují, že platný nic nejsou, že se to dělá jen pro peníze." "Knihy žádné jsem u něho neviděl, jen jednu má nehrubou, tu říká, že si nedá vzít, i kdyby kněz přišel, že by spíš na místě zůstal, než by mu ji dal, protože to je kniha spravedlivá." Na otázku: Taky jste slyšel něco podobného od jiného souseda zelenolhoteckého? Odpověď: "Neslyšel, ale myslím, že jsou jeden jako druhý. Zpívají v Křižáneckém kostelíku z knih, jsou tak na arše psaný, starý, všelijaký, asi 12 archů jich je a po zpívání si je dobře ukládají, někdy jeden je k sobě vezme, jindy druhý a říkají, kdyby se něco šustlo a kněz přišel, aby je dobře schovali. Mají taky nějakou modlitbu, kterou nad mrtvým tělem jako pan páter říkají, tu jsem já jak živ neslyšel. Ten ji říká v domě nad mrtvým, který se do toho dá, někdy Václav Žďánský ze Zelenské Lhoty (čp.14), někdy starý Peterka z Rakova, babu také starou a slepou mají, která šestinedělky uvádí, pochovává a mraky vodí."

V březnu 1719 dostal hejtman Holan z Kosti rozkaz z Prahy, aby zatkl odporující sedláky i s knihami a zejména stařenu Evu Svobodovou, porodní bábu, prý již babku stoletou, zaříkávačku povětří a jakousi hadačku anebo prorokyni. Než mušketýři došli do vsi, tak podezřelí muži uprchli. Odvedli jen stoletou Evu Svobodovou k výslechu před duchovní komisi v Libáni. Ta se přiznala, že křtí děti svěcenou vodou získanou od kostelníka z Markvartic, že uvádí šestinedělky a že odvádí mraky, aby neškodily ani obilíčku, ani stromečkům, ale aby kroupy padaly do rybníků.

Výslech Evy Svobodové před duchovní komisí v Libáni, poddané Černínovské ze vsi Zelenské Lhoty (čp.1), náleží k pozoruhodným listinám své doby.

Otázka: Jak vám říkají a jak stará jste? Odpověď: Eva, již mě bude tento rok 100 let.
Otázka: Taky jste někdy babívala (Dělala porodní bábu)? Odpověď: Babila, již více než 50 let, já již jako dívka jsem 17 dětí povila (děti narozené povijanem ke křtu zavázala).
Otázka: Taky jste někdy křtila? Odpověď: Křtila.
Otázka: Jak mnoho asi jste jich křtila? Odpověď: Pokřtila jsem na Zelenské Lhotě 3 v Dětenicích 1.
Otázka: Nikde víc? Odpověď: Nikde víc.
Povězte způsob, jak křtíte? Odpověď: Vezmu vodu z kostela, kostelník mě ji dá v Markvarticích nebo ve Vlčím Poli, obmyji s ní děťátko mezi očima a na prsou a řeknu: Ve jménu Boha Otce, Syna, Ducha Svatého, přijmi Ducha Božího, k tomu ti dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch Svatý a Pán Ježíš Kristus, amen.
Otázka: Jsou-li ty děti živy co jste křtila? Odpověď: Dvě Hazdrovi, co jsem křtila, byly pokřtěny zase v Libáni a čtvrtý den zemřely (další není v originále dobře čitelné).
Otázka: Taky nějaké šestinedělky uvádíte? Odpověď: Uvádím v Křižánku. Na 50 let nechybí.
Otázka: Jak pak uvádíte? Odpověď: Vezmu svíčku, dám šestinedělce a řeknu jí: Poznamenejte sebe i děťátko křížem svatým, andílka božího! Potom říkám s ní Otčenáš, Pozdravení andělské, věřím v Pána Boha. Vejdi sem jako Panenka Maria, jsi-li čistá, nejsi-li čistá, vejdi ven. Potom u oltáře říkám Otčenáš a obecní zpověď: O milosrdný a dobrotivý pane Jesu Kriste, který jsi mne ráčil stvořit a svou předrahou krví vykoupit, očisti mne i šestinedělku i s andílkem jejím. K tomuž ti a mě dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch svatý, Pán Ježíš Kristus, amen! Na to ještě říkám s šestinedělkou Otčenáš, Zdrávas Panno Maria. Když se ale jde okolo oltáře, zhasne se svíčka a matka s ní dítěti pod nos drobet jenom kouří. Potom šestinedělku, když mám vodičku svěcenou, pokropím u oltáře i taky napřed hned u dveří.
Otázka: Co pak máte za kropáč? Odpověď: Z peří husího mám kropáč svázaný už několik let.
Otázka: Taky někdy pochováváte mrtvá těla při Křižáneckém kostelíčku, abyste při nich říkala anebo je vodičkou kropila? Odpověď: Nekropila, kromě Hazdrových dvou dítek blíženců, aby vaše dušičky odpočívaly v nebeském království s Panem Kristem. Pokropila jsem hrob i dítky.
Otázka: Kdo pak pohřbíval děti Balcarovi před Svatým Duchem, kdo je uváděl a nad nimi co říkal? Odpověď: Já jsem uváděla a taky nad nimi říkala, ale nekropila jsem, neměla jsem vodičky. (vodička se říkalo dříve - dnes svěcená voda)
Otázka: Taky jste nad velikých lidí mrtvými těly co říkala a je kropila vodičkou? Odpověď: Nekropila, ani neříkala, mohla bych to na mou duši vzít.
Otázka: Povězte, kam vycházíte, když mračna vystupujou? Odpověď: Jdu na pole, tam se modlím, na křížovou cestu aneb po mezi, ony mračna za mnou s pomocí Boží běží. Pustím-li je na rybníky, padnou na rybníky, pustím-li je na lesy, padnou na lesy. Já je letos dvakrát poslala na Záhornickej rybník a na Březenskej u Boleslavi a na Červenskej kosteckej.
Otázka: Který čas to bylo? Odpověď: Ve žních na Březenskej, ten týden před svatým Jakubem na Záhornickej, nebo se můžou rozdělit, když jest jich mnoho. Já je cejtím, jejich řeč, jak ony hlučejí, když jdou i taky je vidím.
Otázka: Odkud pak vyšly ty mračna? Odpověď: Vyšly z Kolínský a Bezenský jeskyně.
Otázka: Co vezmete do rukou, když proti nim vyjdete? Odpověď: Jitrocel černej, kleknu na něj holýma kolenama a potom jej vezmu do pravé ruky s kořenem vzhůru, dám ho potom pod kámen jakejkoliv, když již vyříkám a mračna se zalejou.
Otázka: Co se modlíte aneb co říkáte proti těm mračnům? Odpověď: Modlím se Pánu Bohu Otčenáš. Pro Boha prosím, neračte mne k tomu míti, já jsem udělala slib Pánu Bohu, že je budu do smrti vodit a tak se živit a nepovím až před smrtí. Dělám kříže naproti mračnům a taky sebe žehnám křížem. Nesmím s žádným mluvit, žádnému děkovat za pozdravení, jenom v srdci. Devět křížů musím dělat: Ve jménu Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha svatého zaklínám vás škůdnice, skrze Boha živého, abyste namohly škodit ani obilíčku, ani stromovíčku, ani dobytečku, ani domečku, abyste šly za mnou, kudy já vám cestu ukážu k rybníku Záhorskému, Červenskému, abyste nemohly ani za brázdu škodit, ani okolo rybníků, ani okolo lesa. K tomu mi dopomáhej Bůh Otec, Bůh syn, Bůh Duch svatý, amen. (Prý třikrát to musí babka říct. Když se mračna rozdělí, řekne: Provodíš tě Pán Bůh tam …. ukáže a udělá kříž).
Otázka: To vás lidé žádají, abyste mračna vedla a kteří? Odpověď: Žádají, sousedé všichni.
Otázka: Kolik vám za to dávají? Odpověď: Dávají mě krajíček chleba, žemličku, někdy mě někdo pošle hrníček vařeného vaření.
Otázka: Taky ještě jinší žehnání nebo zaklínání lidem užitečný umíte? Odpověď: Neumím žádný jiný, jenom žehnání ohně.
Otázka: Kterak pak oheň žehnáte? Odpověď: Když hoří nějaká chalupa nebo chlív aneb stodola, tehdy říkám takto: Vítej, vítej, nevděčný hosti, co jsi zasáhl, na tom měj dosti, jako Kristus Pán měl dosti, když na kříži vylil krve množství! Po třikrát opakuji a naposled dodám: K tomu mi dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch svatý a Pán Ježíš Kristus, amen. Udělám tři kříže proti ohni a vedu ho, kam chci, do oblaků nebo na stranu.

Podle všech protokolů a výpovědí seznala pražská konzistoř dne 14.dubna 1719, že farář Stella se provinil tím, že zvyšoval štolu (odměnu za církevní služby) a ostře ji vymáhal, nepřišla však k přesvědčení, že by byl koho ze sedláků holí zranil. Naproti tomu však Zelenolhoťáci se provinili schůzkami u Karla Maxy, kde zejména on mluvil proti katolickému náboženství, zpívali společně faráři utajované písně, pochovávali bez kněze mrtvoly s neobyčejnými modlitbami. Babka Svobodová se sama přiznala, že křtí, uvádí šestinedělky, na žádost Lhoteckých nepřípustnými prostředky mračna sem tam vodí, při požárech se ohání pověrčivými říkačkami. Všichni při nebezpečném zběhu faráři nectně vynadali, když jim chtěl zvonek odebrat a hlavou do příkopu jej srazili, do uvedeného kostelíka v lesích k podezřelým schůzkám chodívají. Chrámek je svatyni nepodobný, bez dveří, stále otevřený, ani okna nemá, leč jen místo oltáře jakési prkno s namalovaným kalichem, po jehož stranách po jednom andělu a sám kostelík stářím k zemi schýlený, na spadnutí se přiklání, a proto hrabě František Josef Šlik již dříve jeho zrušení žádal. Lhotečtí starobylé knihy ukrývají a z českých pergamenů zpívají. Z těchto a podobných příčin konsistoř zúčastněným vrchnostem navrhuje, aby kostelík v Křižánku zbourali, Zelenskou Lhotu k Osenicím přifařili a k libáňské faře v náhradu za ušlé příjmy přifařili Řmenín. Současně vydala pražská konzistoř doubravickému panu faráři Jiřímu Antonínu Neradiusovi, jakožto příslušnému vikáři, dekret, v němž nařizuje, aby libáňský farář za asistence hejtmana ze Starých Hradů vykonal v Zelenské Lhotě vizitaci, nekatolické knihy zabavil a do Prahy poslal. Kostelík ve Křižánku má být zrušen, se zemí srovnán a na místě postaven kříž nebo boží muka a více se tam pohřbívat nesmí.

Aby Lhotečtí zboření kostelíka násilně nepřekazili, má jim hrabě Černín každý odpor přísně zakázat a hrabě Šlik má dát libáňskému faráři k ruce několik robotných lidí. Sousedé Štolbovský, Maličký a Maxa propadají trestu vyloučení z církve, což se vrchnosti jejich oznamuje a babku Svobodovou mají poslat k dalšímu výslechu do Prahy.

Nejprve bylo zapotřebí, aby Zelenská Lhota knězi složila účty z přijatých užitků zádušních. I našlo se v knihách, že kostelík má pole, které užívají sedláci Jakub Karásek a Jan Václavka (čp.31) za roční nájem 35 kr. každý, ale po 51 roků nic nezaplatili, což dohromady dělá 25 kop 30 grošů. Také Matěj Košťál (čp.9) má na gruntu svém 16 kop 30grošů a Jakub Fibikar (čp.5) 13 kop zádušního kapitálu křižáneckého, ale žádný dosud ani groše neodvedl a nezaplatil. Chudičký inventář svatyňky byl také sepsán a vykazoval: 1 zvonek, 2 cínové svícny, 2 dřevěné svícny, 2 korouhvičky, krucifix, 5 plachetek, 1 ubrus a 6 šátků na oltář a čtyři železné krávy (poplatky) na gruntech Václava Skuřiny (čp.34), Václava Žďánského (čp.14) a Jana Balcara (čp.22) s platem po 35 kr. ročně.

Mladý hrabě, kostecký pán František Josef Černín, měl již tehdy pověst svobodomyslného šlechtice. Měl za ženu dceru belgického markýze Vesterloo, která měla křesťanštější názor nejenom ve věcech poddanských, ale též církevních, který byl docela protichůdný zkostnatělému dvornímu vzduchu vídeňskému. Hrabě přikázal svým úředníkům, aby se ve vykonávání rozkazu pražské konzistoře neukvapili, aby nevzbudili nepokoj mezi poddanými a sám se důvěrně dotázal o názor doktora práv Antonína Dvořáka z Boru, apelačního rady. Ten doporučil Černínovi tento dvojí postup: Buď ať odpoví konzistoři, že bez předchozího nařízení královského místodržitelství nepřísluší církevnímu soudu provádění zmíněných exekucí na osobách a osadním majetku, anebo dřív ať vyzve arcibiskupa, aby celou, lid rozjitřující záležitost bez dlouhých průtahů hleděl urovnat, poněvadž se zdá, že v lesní krajině kolem Křižánku žár kacířství čím dál tím více okolí zachvacuje, pod popelem doutná a že by mohl vyšlehnout zjevný plamen, tudíž je povinností katolické vrchnosti pohoršení z kořene vymítit, neboť je zjevné nebezpečí, že při stálém rozčilování z výslechů Lhoťáci buď uprchnou jako Maxa anebo zjevně k Luteránům přejdou.

Zatím však horlivý sluha církve farář Stella z Libáně maje v ruce nařízení pražské konzistoře a za souhlasu hejtmana ze Starých Hradů Františka Knypfa provedl rázný čin: V noci ze 4. na 5. května 1719 s hejtmanem a poddanými starohradskými vypravili se ke kostelíčku a do základu jej zbořili, dříví z něho na faru do Libáně odvezli, jeli přes Milkovice, přes Lhotu se obávali. Než sluníčko vyšlo, vyjížděly povozy z lesů a z kostelíčka Nalezení sv. Kříže zbyla hromada kamení.

Zoufalství zmocnilo se obyvatel zelenolhoteckých. Hned ráno druhý den napsali žalostnou žalobu hraběti Černínovi, v níž slovy plnými zármutku projevují svůj veliký žal nad ztrátou svého kostelíčka, který byl sice jen ze dřeva dosti chatrně vystavěný a tuze sešlý, jenž však ještě dlouho pro jejich potřeby obstát mohl, nebýt zlosti faráře v Libáni, jeho dávného usilování, abychom těla naše mrtvá do města Libáně nebo do Bystřice pochovávali a jemu od dovolení platit museli, což jsme ve Křižánku nemuseli. Stěžovali si na velikou štolu (odměnu) Stellovu, neboť obyčejně i nejchudší od křtu po 1 zl., od kopulace nejméně 3 zl. platívá a kdyby on pohřbíval nad slušnost, by lidé platit museli. Když faráře k poslednímu pomazání do obce pozvali, pokaždé čtyřspřeží pro něj poslat museli, protože on na žádném jezdeckém koni ani se dvojspřežím se vézt nechce (poznámka: patrně farář Stella pocházel ze šlechtické rodiny), také čtyřmi koni k průvodům pohřebním se vozit dává a ke všemu ještě kněžský obilní desátek od nich požadoval. Lhotečtí také psali: Nyní nevíme, kam své mrtvé máme pohřbívat, nicméně však dle řádu církve katolické živi jsme a také naše mrtvá těla na místa posvátná jsme povinni pohřbívat. Prosí se na konec, aby byli přifařeni pod správu církevní k děkanství soboteckému s pohřbem do Markvartic nebo do Vlčího Pole a slibovali děkanovi soboteckému dle svých možností desátek.

Rozboření kostelíčka v Křižánku překvapilo a rozezlilo také kosteckého hejtmana Holana, který napsal 10.května 1719 důtklivý dotaz hejtmanovi starohradskému Františku Knypfovi, zdali jednal z poručení konzistoře pražské. Ten odpověděl, že se tak stalo z vůle konzistoře pražské ze dne 14.dubna 1719. Mezi jinými píše: V Křižánku, kde kostelík byl, krchov zůstane a kříž nebo Boží muka postaví, poněvadž tam ze vsi Zelenské Lhoty mrtvá těla v Pánu odpočívají, jen plot je třeba spravit, aby tam lecjaký dobytek chodit nemohl.

Hejtman Holan podal hraběti Černínovi zprávu a doporučil přifaření k Vlčímu Poli, jelikož se Lhotečtí dobrovolně zavazují k desátku děkanu v Sobotce, odtrhnou-li se od Libáně. O Evě Svobodové píše, že žije a že by mohla podniknout cestu do Prahy povozem.

To vše se stalo roku 1719. Zdálo by se, že tímto radikálním zakročením Stellovým byla husitská záležitost křižánecká úplně ze světa sprovozena a zatvrzelí sedláci lhotečtí na pravou cestu přivedeni. Leč chyba lávky.

Za čtyři roky po těchto událostech, dne 28.června 1723 české gubernium (zemský úřad) nařizuje krajským hejtmanů vyšetření opětovné lhotecké opovážlivost, že přes zákaz konzistoře sami bez kněze do Křižánku mrtvé pochovávají a zvoncem zvoní na hřbitově. Poznámka: Zmíněný zvonec brával s sebou zvoník Martin Šmíd (čp.19) ze Zelenské Lhoty, když odzvonil při obřadech v Křižánku, zase zvonec do svého domu donesl, kde měl na dvoře z trámců zhotovenou zvoničku a tím zvoncem zvoníval třikrát denně. Uvádí se, že Eva Svobodová, již 104letá, byla do Prahy volána, ale nedostavila se. Gubernium k zamezení dosavadních proti katolických zvyků poroučí přifaření Zelenské Lhoty do Osenic a náhradou za Zelenskou Lhotu ves Řmenín přifařit k Libáni.

Uplynuly další tři roky a v květnu roku 1726 opět žaluje obec Zelenská Lhota hraběti Černínovi na nové útisky šlikovské a úředníci na Kosti nyní již hejtman Grim, duchovní Vočenášek, purkrabí Siegel, obroční Tembler připojují k tomu o faráři Stellovi nepříznivé svědectví a žádají, aby se myslí pokojného lidu zbytečně nehýbalo.

Avšak dalších 7 let se nic v Zelenské Lhotě nezměnilo a rozkazy gubernia ani konzistoře se neprovedly ani po domluvě krajských hejtmanů hraběte ze Sverts - Šporku a Matěje Machta z Löwenmachtu, kterou dne 7.března 1733 osobně k sedlákům v Zelenské Lhotě pronesli a všechny neposlušnosti jim přísně zapověděli, nic se nezměnilo ani přifaření se neprovedlo.

Hrabě Černín zemřel a vdova po něm Isabella Černínová napsala výše jmenovaným hejtmanů dne 25.července 1735 toto své mínění o celé lhotecké záležitosti:
Podle výslechu sedláků na městském úřadě v Sobotce vychází najevo, že farář libáňský zavinil všechny mrzutosti a také svou chtivostí peněz ovečky své od sebe odvrátil, takže bez něho si obřady samy vykonávaly. Zneuctil místo sám, když se s nimi do rvačky pustil a je zbil. Když kněz opustil příkaz mírnosti a důstojnosti, potom se nedivme nevzdělanému sedláku. Proč jim zvonek bral? Proč ho nevrátil? Mírněji si počínali ti hrubci, než on vzdělaný, který tvrdí, že byl nemocen a po čtyřdenní zimnici zeslabený a přece 6-8 osob se mu muselo bránit! Nemohu chválit, že bez kněze pohřbívají, ale dovedu si to s úctou k místu a předkům vysvětlit. Nepřistupuji na to, aby Zelenská Lhota připadla do Osenic a od Markvartic ves Řmenín k Libáni, poněvadž ze Lhoty do Osenic je daleko. Osenický hřbitov je malý a každá rodina má své místo na něm, které by asi postoupili lhoteckým občanům? Řmeníští do Libáně z týchž důvodů nechtějí, za to Lhotečtí by spíše do Vlčí Pole pohnout se dali. Co se týče těch ceremonií, které stařena Svobodová vykonávala, ano i děti křtila, ženy uváděla, s tím už by strašit nemělo, protože před 12 lety zemřela a tak obřady skončily. Jen ať farář věci z kostelíku vrátí a je rád, že obyvatelé kostelu odlehlých vsí Zelenské Lhoty, Skuřiny a Záhub o zvonění Ave Maria tolik stojí. Za to by je měl chválit a ne jim útěchy odmítat (poznámka: toto osvícené mínění, pronesené v roce 1735 je jistě pozoruhodné).

Pražské gubernium nemělo však od Lhoteckých klidu. Neboť ještě v roce 1736, tedy 17 let po zboření kostelíku v Křižánku, pohřbívali své zemřelé do Křižánku, přes veškeré zákazy. Nařizuje opět krajským hejtmanům, aby zamezili v lese Křižánku pohřbívání mrtvých těl a jiné husitské nepřístojnosti, kterých se Lhotečtí na místě bývalé kaple dopouštějí tím, že tam vykonávají nekatolické pobožnosti a před ? rokem bez kněze 5 mrtvol pochovali a o libáňském faráři nechtějí ani slyšet. Hejtmani krajští a kostecká vrchnost je mají napomenout, jestliže ještě něco proti obřadu katolickému vyvedou, tak budou skutečně přísně potrestáni.

Dne 17.dubna 1736 byla uzavřena dohoda ve Vlčím Poli mezi obcí Zeleneckou Lhotou a farářem libáňským. Zvonek z rozbouraného kostelíka byl dán na Zeleneckou Lhotu, zavěšen na vysoký sloup se stříškou uprostřed obce k zvonění pro obyvatele Zelenecké Lhoty, Skuřiny a Záhub. (Zvonek byl prodán roku 1812 za 13 zlatých a peníze byly dány na kontribuci).

Zde připojuji opis Dobrovolné smlouvy mezi panem farářem libáňským J.Stellou a obcí Zelenská Lhota:
Dle originálu pamětní knihy obce Zelenská Lhota z roku 1736.

Léta páně 1736 dne 17.dubna stalo se při konané komisi od slavného Královského úřadu krajského kraje Boleslavského, v přítomnosti krajských pánů hejtmanů totiž: vysoce urozeného pana Františka Karla Rudolfa, Svaté říše římské hraběte z Svertsu a Šporku, svobodného pána z Arstu, pána na Novém a Starém Pernštejnu, též urozeného a statečného rytíře pana Václava Chanovského Krasilov Dlouhovesského z Dlouhé vsi, pána na Krasilově Vručici v dvouch dvorech na Vysočanech, dobrovolné a dokonalé porovnání mezi libáňským panem farářem z jedné a jejížto farními ovčinami zelenolohoteckými, panství Kosteckému patřící a poddanými z druhé strany, tímto následujícím způsobem:

Po vzešlé a po 11 roků vzniklé při mezi dvojctihodným knězem panem Janem Hynkem Josefem Stellou farářem libáňským z jedné strany, jejížto ke své faře přivtělené obci Zelenolhotecké z druhé strany až doposavad trvající roztržitosti ráčili před jejich Excelence a vůli krajského pána místodržitele na hradě pražském po několikrát krajským pánům hejtmanům tohoto kraje Boleslavského a to pod datum 28.června 1723, pak 3.září 1734 a posléze 24.ledna 1736 milostivě nařídil, by oni krajští páni hejtmani tu roztržitost důkladně vyšetřili.

Zelenolhotecké obci její trestně smělé, proti starobylému samospasitelnému katolickému právu církevních řádů čelící bez přítomnosti obyčejného od svaté církve ustanoveného kněze a faráře, konané nepořádné pohřbívání mrtvých těl v kapli sv. Kříže v lese Křižánku ostře zamezili, jí obci zelenolhotské odevzdání všech kostelních věcí a zvonů, jakož zadrželých platů od železných krav k ruce pana faráře libáňského přísně nařídili a nad tím by vše pozorováno a splněno bylo.

Nařizuje se takto:

Celá obec Lhota Zelenská má být nyní i po všechny budoucí časy farnímu chrámu páně libáňskému zcela dokonale přivtělena, tam odtud všemi spasitelnými svátostmi skrze pana faráře libáňského zaopatřena a s pohřbem beze vší výjimky všech v pánu zesnulých osob starobylého katolického řádu církevního tam připojena býti, takže nad řečená obec zelenolhotská jak nynějšímu, tak všem budoucím pánům farářům libáňským v duchovních věcech nejen slušnou poslušnost zachovati, nýbrž i patřičnou poslušnost prokazovati se zavazuje.
Dokonale se slibuje odevzdat, panu faráři libáňskému, při shlazeném záduší křižáneckém bývalé věci. Jeden mosazný a jeden železný zvonek, dva cínové a čtyři dřevěné svícny, jeden krucifix, jeden ubrus, na oltář plachetky, pět šátků, pět ručníků, jeden …, dva polštářky pod missál a jednu pro složení těch věcí zámkem s klíčkem a panty opatřené truhlu, dvě korouhvičky kostelní, jakož i postoupenou a na hradních knihách panství kosteckého vynacházející se pretenci (poplatek za pronájem pozemků) na gruntě Jakuba Helikara ve výši 15 zl. 10 kr., kterážto každoročně dle obyčejných termínů za duši, neb kostelu libáňskému odváděti a tudy odpisovati se budou ode dvouch v obci pozůstávajících železných krav. Nejsou ostatně dvě od starodávna býti mající železné krávy, jakož i ta na gruntě Matěje Košťáka (čp.9) po 19zl. 15 kr. skoupená býti, mající pretence více asi k vyšetření, tím méně nalezeny a byly na gruntě Václava Skuřiny (čp.34) po 15 zl. 10 kr. a na gruntě Václava Žďánského (čp.14) po 19 zl. 50 kr. Bývalé pretence na záduší kříženeckém a všeliké duchovní správy již dávno vynaložené s platy ročně od každé železné krávy 35 kr. taky farnímu chrámu páně libáňskému začnouce tímto běžícím roku 1736 náležitě při zádušních oučtech odváděti od kterýchžto platů těch dvou železných krav, jakož i od té na gruntě Jakuba Helikara podstoupená pretence po 15 zl. 10 kr. záduší libáňskému povinované bude, plot okolo pohřbu křižáneckého, jakož i onen tam, kde místo shlazený kaple, od vysoce slavné konsistoře pražské vyzvednout rozkázaný kříž spravovati a udržovati.
Ačkoli by obec zelenolhotská povinna byla onen zvonec, kterýžto uprostřed vsi zelenolhotské na vysokém sloupu dřevěném pod stříškou zavěšený, spolu s kostelními věcmi faráři libáňskému odevzdati. Však nicméně poněvadž tento zvonec k chvalitebnému, od církve svaté ustanovenému zvonění nábožného modlení andělského pozdravení nyní se potřebuje, proto od církve svaté se k chvalitebné potřebě obci Zelenolhotecké zanechává s touto vejminkou: Aby obec zvonec v prostředku vesnice na vysokém sloupu pod stříškou zavěšený, vždy v dobrém stavu na své outraty obecní spravovati a udržovati musela a každodenně po třikrát Ave Maria neb modlení andělského pozdravení se zvonilo.
Štola od křtu beze všeho rozdílu, buď od mocnějšího anebo od chudšího, panu faráři po 45 kr. a kostelníkovi po 6 kr. a to se vším a nic víc se žádnému neplatí.
Od oddavek panu faráři za ohlášku a šátek, za kohouta za oddavky ve všem bez rozdílu osob o to sice: od sedláka celého lánu po 3 zl., od sedláka půl lánu po 2 zl. 30 kr., od chalupníka po 2 zl., od podruha 1 tolar 10 kr., jak od pánů hospodářů, tak taky od jejich synů, sice žádnému nic více se neplatilo.
Od funusu, neb pohřbu za mši svatou panu faráři, který mrtvé tělo při kříži před krchovem přijímati bude, dalo se od sedláka, celého nebo půl lánu, bez rozdílu 1 zl. 10kr., od chalupníka 1 zl., od podruha 50 kr. Kantorovi, který vždycky do vesnice k tělu dojde, jež až na místo písně a žalmy od církve svaté k tomu ustanovené zpívaje, vyprovázeti povinný bude z polovice, totiž: od sedláka bez rozdílu 35 kr., od chalupníka 30 kr., od podruha 25 kr. se zaplatilo. Po kteroužto vyměřenou funebrální taksu nejenom mužské nýbrž také ženské osoby bez rozdílu a bytnosti svých manželů nebo rodičů se říditi budou.
Pohřeb dětí anebo bez mše svaté, dobře od takového se má panu faráři polovice dle vyměřených rozdílů platit totiž: od sedláka bez rozdílu 35 kr., od chalupníka 30 kr., od podruha 25 kr. Kantorům pak, protože se dva o to děliti musejí a cesta dosti vzdálená, vždy kdykoliv do Zelenské Lhoty jíti a tělo mrtvých do Libáně vyprovázeti budou, jak od hrubého, tak malého, každého času podle hořejší taksy platiti, totiž: od sedláka bez rozdílu 35 kr., od chalupníka 30 kr., od podruha 25 kr.
Zelenolhotský obyvatelé, těla jejich mrtvých děti samy bez vyprovázení kantora do Libáně ku kříži před krchov k pohřbu donášeti chtěli, kantory do Zelenské Lhoty nepožádali, což na jejich vůli zelenolhoteckých obyvatelů se zanechává, v takovém příběhu jim kantorům platiti se bude od sedláka bez rozdílu 17 ? kr., od chalupníka 15 kr., od podruha 12 ? kr.
Školním žákům od kříže nošení a od zpívání přijde od každého hrubého neb menšího pohřbu v hromadu dáti 6 kr.
Hrobníkovi od kopání hrobu a sice k urovnání nesvornosti buďto v zimě nebo v létě od dospělých neb dětí jednostejně po 18 kr. platiti.
Taková taksa všem vyměřená a tudy taky stranu zvonění hrany a průvodu srovnána byla, mají oni zelenolhotský obyvatelé kostelu libáňskému a zvoníkům od zvonění dvojí hrany a průvodu s třemi zvony po 45 kr., od zvonění jedné hrany s průvodem dvěma zvony po 35 kr., a to sice z ohledů jich chudobných nedostatků nic více platiti však naproti tomu.
Od místa krchova libáňského nic nedávali, protože ony k záduší křižáneckému patřící výš řečené kostelní věci, jakož i výroční platy ode dvou železných krav i s pretencí na gruntě Jakuba Helikara 15 zl. 10 kr. pozůstávající se proti správě plotu a kříže křižáneckého farnímu chrámu páně libáňskému se postupující.

Nyní nad těmi rozepsanými artikulemi se obě strany přítomné dobrovolně snesly ve čtyřech stejně znějících exemplářích, z kterých jeden pro jejich Excelenci a milostivé královské služebníky pány místodržící, druhý při Královském úřadě krajském kraje Boleslavského zachovati, třetí panu faráři libáňskému odevzdati a čtvrtý zelenolhotecké obci zachovati se má. Vlastníma rukama podepsali a užívajícíma sekretami potvrdili, jenž se stalo na panství kosteckém ve vsi Vyšopol, Jan Ignacius Josef Stella, farář libáňský, Jaroslav Franz Mikowetz, hejtman, Vencl Černej, písař, Jan Matěj Kazl, obroční. Rychtář a konšel na místě celé obce Lhoty Zelenské Matěj Čížek (čp.32), rychtář a konšel Václav Linka (čp.16).

Z přední strany psané dobrovolné porovnání mezi libáňským panem farářem z jedné a zelenolhoteckými panství kosteckému patřící poddanými z druhé strany v naší přítomnosti sjednáno a smluveno a dokonale uzavřeno jest bylo s touto mocí král. Kraj. Úřadů se atestiruji při královské krajské komisi ve vsi Vyšepol dne 17.dubna 1736.
Z kroniky Josefa Vondráčka opsal Krčmařík Marek

Tady přestávají historické zprávy o zelenolhoteckých "husitech". A zde končí i tajemství lesa Křižánek. Prý byla i tajná podzemní chodba z Křižánku do Vlčího Pole. (Jako kluci jsme chodbu hledali, ale nic jsme nenašli - zapsal si pan Jaroslav Čuban z čp.35).

Staletí přešla - klidně šumí širé lesy dál svou věčnou píseň nad ději dávno zašlými. V místech, kde stával kostelík, byl vztyčen dřevěný kříž. A na místě, kde stával oltář, je kámen asi 60 cm vysoký, snad bývalá křtitelnice. Jsou tam dvě prastaré velmi zchátralé lípy, které byly u vchodu do kostelíka .

Kříž v lese Křižánku
Časté prudké vichřice v měsíci srpnu 1922 porazily v Křižánku starý dubový kříž s letopočtem 1845. Kříž stával v místě oltáře zde kdysi stávajícího kostelíka Nalezení sv. Kříže, který byl zbořen v noci počátkem května roku 1719 a jehož základy jsou ještě znatelné. Do dřeva tohoto kříže bylo vyryto na sta jmen návštěvníků tohoto historicky památného místa, podobně jako do kamenného zbytku kostelní křtitelnice, který těsně u kříže stojí.

Obnovení kříže v Křižánku
Roku 1925 dne 24. května byl postaven nový dubový kříž na místě předešlém. Starý pahýl vykopán ze země. Jiné vykopávky se nenašly v zemi žádné. Dřevo na nový kříž darovala Jindřiška Weisenwolfová z Kopidlna na žádost Lesního úřadu ve Starých Hradech - pana nadlesního Tuháčka. Dřevo na kříž otesal Jan Limr, tesař v Záhubech čp. 1. Kříž stavěli: František Vlk, hajný v Křižánku, Alois Škaloud, zedník v Záhubech čp. 22, František Zajíček, zedník ze Záhub čp. 21, a jmenovaný Jan Limr.

Svěcení kříže v Křižánku
Dne 7. června 1925 o pouti v Zelenecké Lhotě, která se slaví od založení tamější kaple Nejsvětější Trojice, vypraveno bylo z kaple v Zelenecké Lhotě procesí s hudbou libáňskou a tamějším farářem Františkem Kulhánkem do Křižánku, kde byl nově postavený kříž posvěcen. Na kříži jest vytesán letopočet 1925. Dole u kříže zhotoveno klekátko a vše natřeno fermeží a lakem.

Zbytek starého kříže
Odzemek ležel na místě u nového kříže potom ještě šestnáct let. Josef Sůva, rolník a hostinský v Záhubech čp. 11, přišel na myšlenku, že by se mohl z toho dřeva zhotovit menší kříž pro hřbitovní márnici. Řekl o tom hajnému a ten dal svolení, aby si dřevo odvezli a zpracovali.

Obnovení kříže v lese Křižánku
Kříž v Křižánku v roce 2005 Na podzim roku 1997 byl Jaroslav Čuban ze Zelenecké Lhoty u kříže v lese Křižánku a zjistil, že památný kříž je již ve špatném stavu a je ho potřeba obnovit. Proto navštívil starostu v Dolním Bousově a starostu v Libáni a požádal je o pomoc, myslel, že jsou to větší obce než Zelenecká Lhota a tak by zde mohly lépe nalézt peníze. Také poprosil lesního pana Konývku z polesí Křižánek, zda by mohl zajistit dřevo na nový kříž.

Dne 8. prosince 1999 v 8 hodin ráno informoval pana Čubana lesní pan Konývka, že v lese Křižánku začaly práce na odstranění starého a postavení nového kříže. Pan Čuban upozornil jsem také pana Milana Reichhelma z Libáně, ten jel do Křižánku, vykopání starého a stavbu nového kříže nafilmoval. Obnovu kříže provedla firma Ing. Luděk Maier, lesní práce, Turnov, při stavbě pracoval také lesní pan Miloslav Konývka. Také udělali ochrannou stříšku nad Hraběnčinou studánkou.

Použité zdroje: Kronika Josefa Vondráčka, záznamy Jaroslava Čubana, Listy starohradské kroniky

Rybník Ryba - přehrada pod Haltýřem

Rybník se nachází pod Zeleneckou Lhotou v údolí Bukovinského potoka a má rozlohu přes 4 ha. Oficiální název je rybník Ryba, ale tento název není mezi lidmi vůbec zažitý a téměř nikdo ho nepoužívá, každý tomuto rybníku říká "Přehrada".

První zmínky o rybníku můžeme nalézt v obecní kronice v roce 1957, kdy MNV učinil dotaz na ONV, zde by bylo možno zřídit rybník u Haltýře. Žádost byla kladně vyřízena, a tak se začalo s přípravou stavby.

V červnu 1961 se začalo s vyměřováním rybníku v údolí Bukovinského potoku. V srpnu přijely stroje a začaly s prací. Práce rychle pokračovala, avšak náhle byla přerušena. Vlivem nepříznivé mezinárodní situace a nedostatkem finančních prostředků se musely stroje odstěhovat. Vrátily se zpět až v prosinci a pokračovaly v práci. Proti dřívějšímu projektu byl rybník ještě zvětšen a zátopová plocha bude asi 4 - 6 ha. Rybník poslouží JZD jako závlahová nádrž, pro ostatní občany i z okolí jako rekreační místo.

V roce 1962 práce na rybníku pokračovaly i za mrazů. Těžké buldozery vršily hráz, i když půda promrzla. Přerušení prací nastalo až po oteplení, když se terén rozbahnil a stroje uvázly. Po ochlazení práce pokračovaly nepřetržitě až do poloviny února. Když napadaný sníh prudce roztál, zaplnilo se celé údolí vodou do výše 2 - 3 m. Práce byly na jeden týden přerušeny a jeden stroj byl předisponován do Mladějova. V březnu byly práce na rybníku opět pro rozbahnění a nebezpečí záplav přerušeny. Po deštích a tání bylo celé údolí zase zatopeno vodou, protože výpust nepobrala tolik vody. V červnu se u rybníku ucpala výtoková roura ve hrázi. Voda neustále stoupala a bylo nebezpečí protržení hráze, která se podmáčením začala sesouvat do rybníku. Vznikla značně veliká plocha vodní, kterou dovedla ocenit mládež při koupání. Voda byla velmi čistá a teplá. Ucpaný odtok se pokoušeli pracovníci melioračního družstva z Jičína v čele se s. Zumrem a Baldou propravit pomocí stříkaček i výbušniny. Práce byla marná. Voda stoupala dál, až teprve po 10 dnech, kdy bahenním bagrem bylo odebráno bahno před výtokem, voda začala prudce vytékat a rybník se vyprázdnil za den a noc. Práce na hrázy byly zastaveny, až hráz vyschne. O prázdninách práce na rybníku pokračovaly. Několik lidí odhazovalo bahno a dobývalo rozstřílené zbytky odtokové roury. Byla to práce nebezpečná, protože bahno bylo neustále v pohybu. Po přivolání dalších lidí na pomoc se nakonec podařilo založit železobetonové základy stavidla a zabetonovat výpustný kohout, jakož i prodlouženou odpadní rouru. Pak bylo pokračováno v sestavování šachty stavidla z prefabrikátů. Opět se vrátily buldozery a pokračovaly v práci na hrázi. Během září byla dokončena buldozery hráz rybníka, bylo vyzděno stavidlo. Buldozery také vyryly novou přístupovou cestu na korunu hráze. Oboje bylo vyštětováno a upraveno. Na dokončovacích pracích, hlavně zednických, pracovalo 3 - 5 lidí. V říjnu pokračovaly dokončovací práce. Bylo omítnuto stavidlo a byl vyzděn přepad vody. Byly zřízeny dva mosty k odtoku povrchových a spodních vod. Jižní strana cesty byla drenážována pracovníkem melioračního družstva s. Lemberkem. V listopadu práce na rybníku přes nepříznivé počasí pokračovaly. Pracovali zde tři lidé na vyzdívání tarasů u přepadu vody. V prosinci měl být rybník převzat JZD, ale pro silné mrazy byly práce zastaveny. Navážel se štěrk na korunu hráze na nedokončenou cestu.

Rybník byl dokončen v roce 1963. Stalo se z něho rekreační prostředí pro okolní vesnice i města. Zajížděli sem lidé i z velké vzdálenosti pro velmi čistou vodu a dostatek pěkné přírody v okolí. Kronikář Josef Zmátlík litoval, že MNV nevyužil tohoto zájmu ke svým účelům.

V roce 1965 byl veden o rybník neustálý spor mezi Klubem rybářů z Libáně a Státním rybářstvím z Chlumce. Státní rybáři komorovali jeden rok ryby v tomto rybníku s tím, že už jim zůstane. Na jaře při výlovu dokázali, že si nezaslouží názvu státní hospodáři, neboť dokázali, že po nich všude zůstane jen nepořádek, nečistota a rozbité cesty. Pracně budovaná cesta k rybníku byla auty státního rybářství tak zničena, že ani traktorem se nedala projet. Kromě toho státní rybáři nechali plevelné ryby v celých hromadách ležet na břehu a v teple hnít, což páchlo celým údolím. MNV vypracoval protestní dopis na ONV. Cesta byla opravena a ředitelství Státního rybářství z Chlumce opravu zaplatilo. Po nich na této nádrži hospodařili rybáři amatéři z Libáně, kteří naopak pracovali na úpravě cesty brigádnicky a drželi vše v pořádku.

V roce 1969 byla vypracovaná studie rekreační oblasti Zelenecká Lhota - Skuřina. Projekt vypracoval Stavoprojekt Hradec Králové. V projektu bylo navrženo udělat za Haltýřem kolem rybníka Ryba (Přehrada) pláž velkou 6 až 9 tisíc metrů čtverečných, šatny (kabinky) 75 až 100 kusů, volejbalové hřiště, bufet s až 115 židlemi, stánek s občerstvením, záchrannou službu a první pomoc, parkoviště pro 100 až 150 aut, WC kabinky. Chaty měly být Na Horách, v Peklech, ve stráni k Zelenecké Lhotě, ale také na Skalkách od silnice Zelenecká Lhota - Vlčí Pole. Protokol o konceptu návrhu byl sepsán 2. října 1969 na MNV Milkovice.

Po dokončení rybníku byly Na horách postaveny chaty. V roce 1992 k nim byla zavedena elektřina od Zelenecké Lhoty, chataři a rybáři pracovali vždy v sobotu.

Asi v roce 1983 byla přehrada vypuštěna. Výpust nešla otevřít, a tak muselo být stavidlo odstřeleno trhavinou.

V lednu 1986 bylo na návsi v Zelenecké Lhotě složeno 450 kusů panelů, připravených pro vyčištění rybníku u Haltýře. V červenci byly tyto panely odváženy k rybníku. 10. července 1986 bylo započato s odvážením bahna z rybníku na Skalka. Bagrování a odvážení pokračovalo i v roce 1987.

V roce 1988 byla udělána výpust a stavidlo rybníku. V srpnu 1988 byl udělán nový asfalt ze Zelenecké Lhoty od kaple dolů k přehradě. Na konci léta byl rybník napuštěn a 9. listopadu 1988 byla kolaudace.

Od 23. října 2006 byl na přehradě vyhlášen zákaz chytání ryb a libáňští rybáři začali odpouštět rybník, aby vybagrovali trdliště. Po odpuštění rybníku prohloubili jen přítokovou strouhu od Skuřiny, protože na víc neměli peníze. Bahno nechali ležet na hromadě v rybníku a rybník opět napustili.

V současné době je rybník využíván ke koupání a sportovnímu rybolovu, rybník obhospodařují rybáři z Libáně.
Ze záznamů Jaroslava Čubana a z obecní kroniky opsal: Krčmařík Marek, m.krcmarik@centrum.cz

Historická fota

Rybník 1935
Rybník 1935
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota
Historická fota

Obec Zelenecká Lhota

Adresa Obecní úřad Zelenecká Lhota
Zelenecká Lhota 8
507 23 Libáň

Úřední hodiny Středa 17:00 - 18:00

Zobrazit na mapě
© 2025 Obec Zelenecká Lhota Kontaktovat webmastera, Prohlášení o přístupnosti, Mapa stránek
-
ANTEE s.r.o. - Tvorba webových stránek, Redakční systém IPO